Jakýkoliv „přírůstek“ ze světa války tajemných asasínů s templáři vždy rozvíří vody ve fanouškovské základně. Už to nejsou jen ty velké AAA hry, které nás uvádí do dějství některého z významných historických období. Fanoušci mohou hltat příběhy v podobě knih, komiksů nebo filmových adaptací. Ty tak utváří pozadí pro některé menší hry ze série (spin-offy), aby je následně samy rozvinuly a oživily ve videoherním podání.
Loni v dubnu jsme se dočkali vydání prvního dílu z trilogie nesoucí podtitul Chronicles, na kterém společně s Ubisoftem pracovali vývojáři ze studia Climax Studios. Jde přesně o takový příklad spin-offů, jenž dává milovníkům tohoto univerza možnost doplnit si některé souvislosti. Ti druzí, kteří tento „background“ neřeší, to mohou brát tak, že se na digitální pulty obchodů dostala zdařilá 2,5D plošinovka.
Jak jistě víte, první díl byl zasazen do Číny a hlavní hrdinkou byla Shao Jun, snažící se obnovit pořádek ve své domovině a najít tajuplný artefakt (více informací si určitě přečtěte v naší recenzi). Po dlouhém čekání jsme se dočkali a máme tu druhý díl. Na to, jaké v nás zanechal pocity a co vše přináší, se teď bez dlouhého otálení pojďme podívat.
Jak už samotný název napovídá, druhý díl se odehrává v Indii. Tvůrci nám umožní nahlédnout do této země roku 1841, do období vrcholící britské nadvlády, kdy je na pořadu dne válka mezi Východoindickou společností a Sikhskou říší. Na pozadí těchto nešťastných událostí pochopitelně zuří i jiné nesmiřitelné a nikdy nekončící rozbroje, a to mezi asasíny a templáři, jež jsou pro tamější civilisty nejspíše utajeny a nemají o nich ani potuchy. Přeci jen mají úplně jiné starosti, které jim přináší tehdejší doba. Jedním z účastníků na straně asasínů je i Abraaz Mir, jenž se na nějakou tu dobu stane vaším „svěřencem“, s nímž prožijete celé dobrodružství.
S hlavním hrdinou jsem neměl problém se sžít a během chvilky jsem chápal jeho postoje a úmysly, hlavně jsem mu ale rozuměl. Ani na chvíli mi nevadilo, že nevyzařuje takové charisma jako jeho předchůdkyně Shao Jun. Možná bych jej označil za neurvalce, ale jednoznačně bere své pouto k blízkým vážně a snaží se je za jakýchkoliv okolností uchránit. Což nebude mít zrovna jednoduché, protože vývojáři mu do cesty postavili řadu překážek, které vše komplikují.
Začíná to tím, že jeden z vysoce postavených templářů získal diamant Koh-i-noor (raději nebudu prozrazovat jak) a má s ním neblahé záměry. Nečisté úmysly se týkají i jisté tajemné skříňky (tu bychom však mohli odněkud znát?!). Vašim úkolem není nic jednoduššího než vše získat zpět pro Bratrstvo. Nebude to lehké, protože všichni vaši blízcí budou v nebezpečí, včetně vaší milenky, samotné princezny Pyary Kaur.
Zasazení vypadá skvěle, stejně jako rozvyprávěné události, ale postupné dávkování příběhu patří už k tomu horšímu ve hře. Nechci říct tragickému, ale rozhodně by si zasloužil více pozornosti. Ono tomu bylo stejně i v prvním díle v Číně, kdy vše bylo předvídatelné a nalajnované, že vás vůbec nic nepřekvapilo. Navíc se vše rozjíždí velmi pozvolna, pomalu – chybí tomu nějaký pořádný náboj, co by vše „nakopl“. A když se jej dočkáme, už je pozdě.
Sice jde o 2,5D plošinovku, ale úplně by vybízelo si myslet, že si užijeme šermířské souboje stejně jako v stařičkém Prince of Persia. Už v prvním díle jsme se se Shao Jun přesvědčili, že tomu tak není. V souboji jeden na jednoho dokážete ještě jakžtakž obstát, ale přivolané posily, a s tím související převaha, vám nedávají téměř šanci na vítězství a pocit hrdiny. Takže se ze hry stala z převážné části stealth akce, kdy každé setkání s protivníky je řádný rébus na téma „jak to vyřešit potichu“.
A ne jinak tomu je i s Abraaz Mirem. Nevím, jestli je to jen můj pocit nebo je tomu doopravdy tak, ale několikrát se mi povedlo se svým talwarem (meč se zahnutou čepelí) ubránit množstevní přesile. Stále platí, že tyto šermířské souboje působí trošku kostrbatě, proto jsem většinu průchodů musel řešit potichu. Pěkně se skrýt, prozkoumat terén a neslyšně obcházet jednotlivé strážce, vyhýbat se alarmům, tu a tam zezadu nenápadně ukončit život nic netušícího nepřítele apod. Novinkou je, že pokud jsou dva strážci u sebe, můžete je oba najednou usmrtit.
Pochopitelně nechybí ani několik pomůcek, které má hlavní hrdina u sebe. Stejně tak jak tomu bylo v minulém díle, máte k dispozici čtyři věci na odlákání pozornosti, a je jen na vás, jak s nimi budete zacházet. K dispozici máte píšťalku, vábící bombu, šakram (vrhací kulatou čepel) a dýmovnici.
Na první pohled se může zdát, že jde o velmi úspornou výbavu, ale na poměry hry úplně bohatě stačí. Kolikrát jsem přemýšlel, co by se hodilo použít více. Je jasné, že píšťalku můžete používat donekonečna, ale s ostatní výbavou je to už složitější, protože jí je omezené množství, které postupně nacházíte a doplňujete. Může se kdykoliv v budoucnu hodit víc než v daném okamžiku, a o to těžší bude pro vás budoucí pasáž, pokud jste vhodnou výbavu předtím zbrkle vypotřebovali.
Abychom to zatím pěkně shrnuli - dočkáte se klasického běhání, lezení po kobercích nebo palmách, skákání z římsy na římsu, řešení, jak byste co možná nejlépe prošli kolem toho či onoho nepřítele, nespustili alarm (pro případ alarmu jsou ve hře použiti lvi v kleci, kteří začnou pěkně hulákat) a nevyvolali tím nepředvídatelný mumraj strážců, který už není tak snadné obejít. Dočkáte se i mnohého dalšího. Někdy je potřeba ukrást určitému důstojníkovi klíč odemykající dané dveře, jindy je zase potřeba sesbírat různé kusy oblečení, apod.
Z úplně jiného soudku je prověření vašeho postřehu nebo spíše vaší schopnosti ovládat hlavního hrdinu, kdy je potřeba přeskákat z jedné klece na druhou v neúprosném časovém limitu, než klec spadne na zem, abyste z ní následně přeskočili na římsu a mohli tak dál pokračovat. Také na vás čekají pasáže, kde se musíte co nejrychleji "zdekovat" z lokace pořádným úprkem anebo se v tichosti postarat o odstřelení vzdálených nepřátel. Přesně tyto pasáže dělají z Chronicles: India mnohem zábavnější hru.
Občas během těchto hádanek (a nejen hádanek, ale i průchodů okolo strážných) jsem byl řádně frustrován kvůli nutnosti opakovat danou část hry. Jednou jsem už měl nutkavou chuť hodit gamepad do dáli, ale nakonec se vše přeci jen zdárně povedlo. S tím souvisí umístění checkpointů (tedy míst odkud budete pokračovat v případě nezdaru), za které musím vývojáře pochválit, protože jejich rozmístění je navrženo velmi citlivě. Tedy aspoň mně to tak přišlo. Takže se nemusíte bát, že byste opakovali dlouhé pasáže znovu a znovu. Spíše půjde jen o krátké části dané lokace.
Až se dostanete k závěrečným titulkům, vše tím nekončí, odemkne se vám plusová možnost, díky které můžete hru procházet znovu s již získanými schopnostmi a doplnit si tak ty, které vám chybí, nebo se soustředit na některé vedlejší úkoly - jako je třeba získání templářských listin, zabití vysoce postaveného důstojníka atd. Navíc jsou ve hře i speciální výzvy, které vás zabaví na několik hodin i po jejím dohrání, kupříkladu získat části Animu na čas nebo likvidovat protivníky.
Nebojte se! To vám neprozradím. Na to, jak celý tento příběh dopadne, si musíte přijít sami. Navíc již za pár týdnů (9. února) se dočkáme finále, které nás zavede do Ruska. Ale pokud mám shrnout Indii, působí na mě o fous lépe než původní Čína. Nemyslím si, že je to nějakou pokročilejší technologii nebo vyladěním toho, co předtím bylo špatně, ale víc mi sedlo prostředí a hlavní hrdina.
Každopádně za cenu necelých 250 korun obdržíte minimálně 6 hodin zábavy v hezkém grafickém ztvárnění. S přihlédnutím k takto nízké ceně mi nezbývá než konstatovat, že obdržíte hezkou plošinovku, u které se nebudete nudit. Občas vás hra sice potrápí svými zapeklitými situacemi, což ale určitě není na škodu. Smutným nezdarem je fakt, že se šermířský systém nedočkal razantního posunu, a tak vše zůstává na stealth prvcích.
Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti Playman
