Asi jsme si až příliš lehce navykli na to, že každý rok, většinou na podzim, se videoherní svět dočká nového průvodce některým z historických okamžiků našich dějin. Pochopitelně se vždy pro potřeby této série přidá nějaká ta zápletka, aby byl zvýrazněn staletí přetrvávající svár mezi templáři a asasíny. Letos tomu tak nebude, proto všichni milovníci série Assassin's Creed musí vzít za vděk alespoň spin-offu v podání AC Chronicles. Na této hře krom Ubisoftu spolupracují i vývojáři z Climax Studios.
Znalci asi už vědí, že jde o 2,5D plošinovku rozdělenou na tři části. Prvního dílu z Číny jsme se dočkali během loňského roku. Druhý díl vyšel v půlce ledna a zavedl nás do Indie. Oba dva díly byly vcelku povedenými tituly, které v mých recenzích získaly dobré hodnocení. Možná subjektivně mi přijde indické dobrodružství o krapet lepší, ale možná je to jen tím prostředím. No, a na finální závěrečnou třetí část nemusíme čekat nikterak dlouho, už se nějaký ten den ohřívá na pultech digitálních obchodů. Jaké mám pocity z návštěvy Ruska, se pojďme nyní podívat.
Přiznávám se, že zasazení do Ruska nezní vůbec marně, protože tato země má sérii Assassin's Creed co nabídnout. Je pravdou, že bych se tohoto historického exkurzu raději zúčastnil v podání velkého asasína, ale co už. I pro diváka může být hezky vyobrazena v podání 2,5D plošinovky.
Vývojáři ze všech možných historických ruských období vybrali právě rok 1918, tedy dobu, kdy už vrcholí občanská válka. Na jedné straně Ruská říše pod vedením cara Nikolaje II a na druhé straně radikální levicoví bolševici pod vedením soudruha Lenina. Pro běžného občana nic příjemného, ale hlavně konečné dopady byly téměř katastrofální: hladomor nebo desítky let trvající izolace od zbytku světa, to je jen krátký výčet negativ. Omlouvám se všem historikům, kteří teď nejspíše skřípou zuby nad mým zjednodušeným dějepiseckým okénkem, které tímto končí.
Takže, asi si dokážete představit, v jakých podmínkách se bude rozvíjet další z řady konfliktů mezi asasíny a templáři. V prvním díle jsme se s dívčinou Shao Jun honili za skříňkou, která může v rukou templářů způsobit velké nebezpečí. V druhém díle jsme se v Indii, o několik staletí později, ujali asasína Arbaaz Mira, abychom vyrvali tajemnou skříňku z rukou templářů.
No, a je tedy zcela logické, že tento místy až přímočarý příběh bude gradovat ve velkém finále a dávat konečně pořádný smysl a komplexnost. No, a přesně tohle se nekoná. Rozehraná partie je během okamžiku zadupána do země a je rostartována zcela nová, jež spočívá v útěku hlavních hrdinů z Ruska. Utíkají před templáři a posléze i před asasíny z bratrstva.
Ano, čtete naprosto správně. V Assassin's Creed Chronicles: Russia se nechopíte jen jednoho hrdiny, ale postupně po vzoru loňského AC: Syndicate dvou, což je bezesporu velmi příjemné překvapení, obzvláště, když každý na to jde tak trochu po svém.
První hrdina, o kterém se už tak nějak vědělo dopředu, je Nikolai Orelov, který má - po vzoru předchozích dílů - opět čtyři schopnosti: klasické zapískání, aby odlákal pozornost, hák na přitažení různých předmětů, pistoli a dýmovnici. Nemohu si pomoci, ale Orelov mi přišel jako takový asasínský bezhlavý tank. I když je pravda, že to bez potichého postupu občas nejde...
Druhým hrdinou - omlouvám se, hrdinkou - je dívčinka: Anastázie Nikola, jedna z údajných dcer Nikolaje II. V průběhu hry zažijete její přerod z bázlivé a plaché dívky v unikátní likvidační nástroj hodný asasínského řádu. Její přednost spočívá spíše v její mrštnosti a hlavně možnosti využití Helixu (softwaru simulujícího vzpomínky na Assassíny), díky němuž se můžete učinit neviditelným.
Střídání dvou hrdinů je velmi vítaným prvkem, který roztříští jinak fatálně zbabranou hratelnost. Omlouvám se za možná až přespříliš negativní označení, ale ve hře je tolik bugů a chyb, že je až s podivem, že můžete zdárně dojít k závěrečným titulkům.
Některé bugy vám přijdou směšné, pomohou vám (vlastně když si to tak vybavím, tak jen jednou v první misi) jako třeba téměř nerealistická a graficky neproveditelná vražda dvou strážných stojících vedle sebe. Ale ve většině případů budou hrát proti vám. Výrazně to souvisí s občasným nereagováním hlavního hrdiny na vaše pokyny.
V předchozích dvou dílech jsme se těchto chyb také dočkali, ale nebyly tak časté a dalo se s nimi fungovat. V případě závěrečného dílu je to ale tragédie, která mě frustrovala. Opakování některých pasáží do nekonečna kvůli nevyladěnosti mi nepřijde příliš fér ke hráčům. Navíc pokud máte misi, která je založena na rychlosti, se kterou ji zvládnete, a jen díky některým těmto nepříjemnostem se zaseknete, obzvláště to naštve. Nejsem si úplně jist, proč tomu tak je, ale napadá mě, že vývojáři byli tlačeni termínem vydání a nedokázali vše pořádně odladit. Nicméně, to nás jako hráče nemusí zajímat…
Pokud se plížíte po ruských ulicích, potom je vše vykresleno černobíle s přídavkem červené, která upozorňuje na použitelné prvky a na oblohu. Uznávám, v pozdějších fázích autoři přidali i jiné barvy. Někomu se toto ztvárnění může líbit, ale mně - po prvních dvou dílech - vůbec nezapadalo do kontextu. Interiéry autoři ponechali pěkně barevné a upravené v duchu předchozích dílů. Kdyby takto přistupovali ke všem třem dílům, asi bych nic nenamítal, ale takhle moc nevím, co si mám myslet.
Na pozadí jednotlivých scenérií jsou vyobrazeny některé architektonické památky Ruska nesoucí se v duchu celého univerza. Co je ovšem smutné je, že to autoři krapet odflákli - počet monumentálních staveb byl naprosto minimalizován.
Třetí – závěrečný - díl Assassin's Creed Chronicles je rozhodně nejhorším dílem v celé této trilogii, a tak trochu jí dělá ostudu. Veškeré nedostatky bych shrnul do tří bodů: příběh, hratelnost a grafické ztvárnění. Ale ať jen nekritizuji, příjemným překvapením a zpestřením jsou dvě hlavní postavy, které se od sebe poměrně liší, a každá vyniká svým herním stylem.
Celé toto „trápení“ se dá projít za přibližně 6 hodin v závislosti na tom, jak často budete opakovat různé pasáže. Pochopitelně, po dohrání na vás čeká možnost hrát hru znova se získanými schopnostmi nebo plnit speciální eventy. Assassin's Creed Chronicles: Russia je podle mě promarněná příležitost, jak dát předchozím dvěma dílům smysl, což se bohužel nekoná.
Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti Playman
