Slovo Verdun si spojí s první světovou válkou asi většina z nás a je to důkaz toho, že dějepis na základce tak nějak funguje. Ale co té Velké válce víte kromě toho? Hned na úvod bez mučení přiznávám, že já zrovna nejsem fanda první světové, byť je to jedna z nejdůležitějších událostí moderní lidské historie, na kterou se hodně zapomíná. „Na západní frontě klid“ znám jen z těch úryvků co jsem si chtě nechtě přečetl, abych před x lety udělal maturu, takže jediná další četba, která mě k WW1 váže, je Švejk a uznejte sami, zas tolik tam toho o té válce není. Jasně, mám nějaké útržky z encyklopedií, co jsem jako špunt četl na chatě, když jsem se nudil, nebo něco z filmů, dokumentů atd., ale znalcem by mě nazval leda blázen.
Což je škoda, protože právě na fanoušky toho čtyřletého masakru vývojáři cílí. Ono by to zase tolik nevadilo, kdyby mi alespoň styl hry byl blízký, ale bohužel, krom toho, že střílečky na konzolích úplně nehraju, tak realistické střílečky nehraju ani na kompu. Operaci Flashpoint jsem dohrál jenom jednou a z velké části kvůli mladické nerozvážnosti, spoustě času a velké dávce patriotismu. Nicméně story, že jsem se někdy ve třetí misi asi dvě hodiny plazil lesem jako slimák, pak mě přejel tank a musel jsem to hrát celé znovu, mi dodnes vžene zachmuřený výraz do tváře. Ale brace yourself, Verdun is coming.
Protože nejsem typická cílovka hry, ale jen pisálek, na kterého zbyla, budu se snažit být co nejobjektivnější, protože hra špatná rozhodně není. Trochu by jí mohlo hrát do karet, že je zrovna velký boom okolo nového Battlefieldu 1, který je zasazen do stejné doby a tak si třeba někteří nedočkavci budou chtít počichat yperitu co nejdříve a natrénovat na BF 1…no Verdun jim asi pěkně nafackuje. S Battlefieldem má titul společné jen ústřední téma.
Vývojáři se snažili udělat historicky co nejvěrnější hru z první světové, zatímco v EA udělali spíš moderní remix pro masy. A co se té věrnosti týče, povedlo se to na výbornou. Většinu času se plazíte, čučíte do bahna a víc než jak zabít nepřítele se snažíte vymyslet, jak zařídit, aby on nezabil vás. Válka totiž není žádná sranda, což pro mě není ani tahle hra. Pokud pro vás FPS znamená rychlou akci, připravte se na to, že ve Verdunu budete umírat a to hodně, hodně často. Po vzoru dalších podobně laděných hardcore simulačních stříleček vás snadno zabije jediná včelka a tak pro hrdinné akce nezbývá moc místa.
Asi tak v devadesáti procentech případů vlastně vůbec netušíte, co se doopravdy stalo, prostě jen vystrčíte čepici ze zákopu a smrt, 20 sekund čekačka a respawn. Jindy se vám podaří (nejspíš, když se zrovna vaše maminka pomodlí) přeběhnout skoro celé bojiště, samou radostí se tetelíte a těšíte se, až na někoho vystřelíte pěkně zblízka, jenže pak se zamotáte do ostnatého drátu, umřete a hopla, chvíli počkat a zase to zkusit znovu. Jindy vás rozstřílí nepřátelské dělostřelectvo, čemuž se prakticky nedá vyhnout, pokud se celou dobu neschováváte v boudě v zákopu. Smrt má holt spoustu podob a ani jedna z nich není dvakrát hezká.
Jediné čeho nás pánové z Blackmill / M2H díkybohu ušetřili je friendly fire, protože to už by pak bylo peklo na druhou. Sice by to ještě více simulovalo realitu, jelikož dle internetu nechtěné zabíjení spojenců v první světové celkem frčelo, ale mě by z toho asi ruply nervy. Moc tomu nepomáhá fakt, že poznat kdo je nepřítel je vážně kumšt. To, že ten týpek co běží ve vašem zaměřovači spojenec, zjistíte leda z minimapy, nebo když na něj několik vteřin míříte. Ve hře je totiž 8 typů bojových útvarů (jednotek) a každý z nich má jiné uniformy (i v rámci té skupiny jsou 4), které jsou si však napříč stranami někdy až neuvěřitelně podobné. Věřím, že milovníky historie a militantní blázny to potěší jako mě sleva na pivo v supermaketu, ale co my ostatní? Na to abych jednotlivé uniformy rozeznal, když mě vojákování moc nezajímá, bych musel být snad čtyřprocentní (nic proti).
Takže se vám snadno stane, že vystřelíte na svého spojence pár nábojů v dobré víře, že jde o nepřátelského bojovníka, ale jediné čeho dosáhnete je, že odhalíte vlastní pozici a nějaký jiný šťastný střelec vás odpráskne bůhvíodkud. Jenže ono je to celé složité, protože člověk často neví, jestli cíl vlastně zasáhl nebo ne (naštěstí indikátor, že jste někoho zabil tu je), takže je potřeba zkusit vystřelit víckrát. Zbraně totiž mají být co nejvěrnější realitě, takže kadence zbraní je malá, zásobníky taky, přebíjení trvá asi sto let a přesnost zbraní je kapitola sama o sobě. Občas trefíte nepřítele na 150m, občas ho na dva metry minete. Což ve většině případů znamená, že umřete, protože on jistojistě nemine. Pokud jste někdy na pouti zkoušeli vystřelit holce růži rozladěnou vzduchovkou, tak podobně se cítím i ve Verdunu. Na druhou stranu pak má člověk opravdu radost, když se mu někoho podaří sejmout a cítí se jako Old Shatterhand.
Což se věru nestává zas tak často, jak bych chtěl. Hra obsahuje 4 módy Frontlines týmový Deathmatch, Rifle Deathmatch a co-op bránění zákopů, přičemž hlavním módem je právě první zmíněný a nikde zas tolik akce nečekejte. Jde o zdařilou simulaci zákopové války, kdy se jednotlivé strany snaží dobývat určité body na mapě a následně je bránit. Pokud je ubrání dostatečně dlouho, můžou přejít do protiútoku. Aby se předešlo tomu, že hráči zvlčí a budou si dělat, co chtějí, tak v každé fázi se vojáci můžou pohybovat jen v určitém prostoru, když ten prostor opustíte na příliš dlouho, kdosi všemohoucí vás zastřelí za dezerci. Zpočátku mi to přišlo omezující, ale dá se na to zvyknout.
V praxi to znamená, že když útočíte, doufáte, že se nějakým zázrakem dostanete do nepřátelských zákopů a tam postřílíte co nejvíce protivníků (vzhledem k dobovým zbraním jste většinou rádi, pokud zabijete dva nebo tři). Když bráníte, tak se tomu naopak (nečekaně) snažíte zamezit a udržet svoje opevněné pozice. Při útoku počítejte s tím, že vystrčit hlavu, chce opravdu odvahu, a váš postup bude většinou znamenat spoustu plížení se bahnem. Při bránění si musíte najít správnou pozici, pozorně sledovat mapu a střílet na všechno cizí. Spíše než rychlé reakce tedy využijete především taktické myšlení, trpělivost a medailon štěstí.
V ostatních módech je to podobné, až na kooperativní bránění, kde se na vás valí hordy nepřátel, kterým někdo zapomněl implementovat jakoukoliv AI, protože prostě jenom běží a místo střelby do vás občas mlátí zbraní zblízka. Ale na druhou stranu na chvíli to zabaví, že po všem tom plížení si taky vystřelíte. Já jsem si asi nejvíce oblíbil Deathmatch s puškami, ve kterém si sice taky kvalitně zakempíte, ale protože nepřítel může přijít prakticky odkudkoliv, musí se všichni chtě nechtě občas trochu hýbat a ve výsledku to není tak zlé. Ale záleží taky na mapě.
Těch je ve hře devět a cením snahu autorů o různá prostředí, i když to nebylo asi úplně snadné. Někdy se válčí vyloženě v zákopech bez většího volného prostranství (moje oblíbené), jindy na zpustošeném a zabahněném bojišti plném kráterů po dělostřelectvu. Prostředí jsou vymyšlena hezky, autoři prý byli obhlídnout daná místa, aby to tak nějak korespondovalo s realitou, jen bych řekl, že některé body se dají dobýt jen velmi těžko, což je frustrující, protože hra pak nemá žádný vývoj a nakonec skončí remízou, ale opět musím říci, že autoři to tak asi chtěli a v první světové to probíhalo podobně.
Co se grafického zpracování bojišť a vůbec celé hry, jde spíše o podprůměr. Věřím, že zpracovat mapu, která je z 90% tvořená bahnem a z zbytky, tak, aby vypadala hezky, je docela oříšek. Koneckonců bahno je prostě bahno. Na druhou stranu když bojujete v polích a lesích je to o něco lepší a občas si člověk i řekne, že hra vypadá vlastně docela hezky, hlavně výbuchy dělostřeleckých granátů vypadají dobře. Ale i tak si myslím, že by to mohlo vypadat lépe a grafici se mohli trochu více snažit. Problematický je občasný propad framerate, zvlášť u online FPS to nevidíme rádi.
Čas od času padá i připojení na server, ale není to zas tak časté, aby to vyloženě iritovalo, jen to občas naštve. Spíše musím Blackmill pochválit, že hra se dá hrát dobře i s nekvalitním připojením (pražské O2 – nenávidím tě). Škoda jen, že hru zas tolik lidí nehraje. S tím se pojí i moje (ne)pochopení Squad sytém, který moc nefunguje. Pokud hrajete s někým častěji, odemykají se vám squad bonusy, které třeba zrychlí váš pohyb o 10%, pokud jste všichni u sebe, je tedy ideální mít tři kamarády, abyste tak tvořili celistvou jednotku a hráli pořád spolu, ale já osobně neznám nikoho, kdo by hru chtěl pařit a myslím, že podobný problém bude mít i spousta jiných lidí. Ve skupině jsou vždy 4 role, přičemž každá z nich má 3 subrole. V ideálním případě by šlo skupinu vždy namixovat tak, aby byla co nejefektivnější a každý hrál vesměs roli, co ho baví, ale to se vám s neznámými hráči moc často nepovede. Ve výsledku je to tedy občas spíše k vzteku.
Stejně jako ovládání menu, které není úplně optimalizované na konzole, a hra úplně ignoruje základní principy UX. Například když koukáte na statistiky nebo jiný výpisy, scrollujete pravou páčkou, ale místo toho, abyste jemně popojížděli, to je spíše jako když stisknete na klávesnici Pg Up/Dn. Občas se v nějakém menu zaseknete a nejde z něj vyskočit, ať se sebevíc snažíte a spasí vás jenom začátek hry. To by měli autoři taky odladit. Ale zas tak zásadní to není, aby to hru vyloženě kazilo.
Verdun je složité posoudit, autoři si vybrali poměrně úzkou cílovou skupinu a celá hra je designovaná tak, aby právě tyto hráče uspokojila. Avšak každý, kdo je mimo danou výseč, bude se hrou (podobně jako já) trochu zápasit. Pokud ale přistoupíte na pravidla hry, může se stát, že vás hra chytne. Zákopová válka je zde zpracovaná opravdu dobře, máte strach vylézt z díry, při hromadných útocích se jen modlíte, ať to odnese ten, co běží vedle a ne vy, a občas budete z útoků na opevnění nepřítele frustrováni, kvůli neustálému umírání, prostě zmar. Jednoduše řečeno, pokud hledáte opravdu vydatný válečný zážitek, kde využijete spíše mozek než reflexy, je Verdun hra pro vás. Pro ostatní je tady koneckonců Battlefield a Call of Duty. Já se do zákopů asi občas vrátím, tak pokud by se vám chtělo, dejte vědět, můžeme párkrát umřít spolu.
Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti M2H
