Tak jako s jistotou každou zimu přichází Ježíšek, tak se stejnou železnou pravidelností se každoročně na podzim můžeme těšit na nový díl notoricky známé akční série Call of Duty. Po loňském, relativně vlažně přijatém sci-fi kousku Infinite Warfare, který doprovodil remaster Modern Warfare se, zdá se, Activision začíná konečně vracet ke kořenům. Tím mám na mysli posun zpět do minulosti, konkrétně do období druhé světové války, jelikož je pravdou, že futuristických dílů jsme tu poslední dobou měli již dost. Tak co, myslíte, že se to letos Sledgehammer Games povedlo? Tak se spolu pojďme vrhnout na následující odstavce, ve kterých se hru pokusím rozebrat na prvočinitele a ospravedlnit případnou motivaci ke koupi.
Hned na začátku si dovolím tvrdit, že tu po dlouhé době máme kousek, který přináší do série alespoň trochu toho svěžího větru, díky čemuž by se značka Call of Duty mohla opět po letech zapsat i do srdcí hráčů, kteří od ní v posledních letech dávali rezolutně ruce pryč. Je obecně známou pravdou, že v sérii je hlavním bodem zájmu vždy multiplayerový režim, který je téměř vždy velice populární a na který se podrobněji podíváme níže. Jeho singleplayerový protějšek si však ne vždy dokázal vysloužit pozitivní reakce a tak jsem byl zvědav, jak se zadaří zážitek pro jednoho hráče zasadit do oblíbeného období a zároveň vytvořit i smysluplný příběh, který by vás postavil do role jednoho z vojáků a nechal vás uvěřit, že jste skutečně tím odvážným jedincem, jehož přičiněním může jít německá armáda do kopru. Co se příběhu týče, již od začátku se autoři evidentně snažili s ničím nepárat, takže jste vrženi rovnou na pláž Omaha a je jen a jen na vás, zdali vylodění zvládnete bez ztráty kytičky. Ano, příběh jako takový se točí kolem reálných událostí, nicméně se Sledgehammer Games nesnaží o přesné replikování, takže ač sice někdy lze narazit na lehké nesrovnalosti, hratelnostně to žádná tragédie rozhodně není. V roli vojáka Danielse a jeho spolubojovníků 1. pěchotní divize se tak budete protloukat bitvami a událostmi, o kterých jste se nejspíše někdy učili v hodinách dějepisu a budete si užívat pořádně akční jízdu, připomínající klasické filmy s válečnou tématikou.
Vaši parťáci v rámci kampaně nejsou žádná ořezávátka. Samosebou, občas se nebudete přestávat divit, jak tupí mohou být, ale když se na hru podívám jako celek, na nějaké extrémní množství těchto situací jsem nenarazil. Jejich hlavní role ovšem tkví v tom, že dokáží konečně být užiteční i v praxi. Každý z nich je totiž schopen zásobovat vás nějakou tou podporou, takže se ke slovu dostává i pocit sounáležitosti a nutnosti spoléhat se na zbytek týmu, díky kterému si dokážete doplnit zdraví či munici. Ano, klasické prvky automatického doplňování jsou ty tam a bez lékárniček prostě zemřete. Není však nic jednoduššího než zavolat na kámoše a ejhle, už k vám letí lékárnička nebo krabice s náboji, případně vám kolega označí nepřátele. Během průchodu samotného příběhu si přijdou na své především hráči, kteří rádi kosí haldy nepřátel. Pravdou je, že ti již často nenabíhají slepě před hlaveň, ale na vyšších obtížnostech chytře využívají překážky, aby se vám ideálně dostali do zad a podali si vás. Ano, narazíte na pár extrémů, nicméně celkově na mě boje působili velmi autenticky a každý střet jsem si jaksepatří užíval. Hrajete-li na některou z nižších obtížností, nemůžete čekat žádné přehnané výzvy a spíš si budete všímat příběhové linky než dumání kudy a jak na toho kterého nepřátele zaútočíte. Další změna nastala v oblasti sprintu, jelikož nyní si již nemůžete pobíhat po mapách, jak a kdy se vám zachce. Svoji roli totiž tentokráte hraje i výdrž, která vás poměrně značně limituje a je tak nutné s ní rozumně hospodařit.
Je nutno si přiznat, že mnohem větší základna hráčů si každoročně tituly Call of Duty pořizuje z důvodu multiplayerových klání, které k sérii neodmyslitelně patří. I tentokrát se tak budete moci prohánět po relativně malých mapách (v porovnání s Battlefronty a Battlefieldy), nicméně tempo oproti minulým dílům lehce zpomalilo. Je to pochopitelné, žádné trysky, desetimetrové skoky tu nejsou, takže všude budete muset dojít po svých. Navíc samozřejmě záleží na tom, jakou zbraň si zvolíte, takže s LMG kanónem budete běhat o poznání pomaleji než například s pistolkou či samopalem. Základem režimu hry více hráčů jsou jednotlivé herní módy, kterých není vůbec málo a pokusím se nyní shrnout, na co se můžeme těšit.
Jako již klasicky lze nejprve zvolit, zdali se pustíte do soubojů v klasickém nebo hardcore režimu, ve kterém postačí jedna dobře mířená kulka a váš válečný hrdina se skácí k zemi. Je vcelku škoda, že v mnou oblíbeném hardcore režimu je k dispozici velmi málo herních variací v porovnání s klasikou. Rozhodně bych si dokázal představit jejich rozšíření, jelikož se mně osobně v HC mnohem lépe hraje a nesetkáte se zde tak často se situacemi, kdy sypete do nepřítele jednu dávku za druhou, přičemž ten se otočí a sundá vás dvěma trefami. Jak jsem již zmínil, možností jak hrát je spousta. Staří harcovníci patrně nejdříve zabřednou do populárního týmového deathmatche, neodmyslitelné součásti nejen této série a vrhnou se do boje se svými týmovými kolegy. Tomuto módu zdatně sekunduje jeho upravená část Kill Confirmed, ve které, jako obvykle, musíte po zabití nepřítele ještě sebrat jeho známku pro potvrzení bodu, přičemž známky se svých padlých kolegů představují bonus, díky kterému si nějaké ty bodíky dokážete uchránit. Pro větší taktiky tu nechybí Domination, tedy klasické zabírání území na mapě. Jsou vždy tři a vítězí tým, který ukořistí jejich pozice na delší dobu. To vše jsou varianty, které jsme si již mnohokráte mohli vychutnat a v podstatě se od svých předchůdců nikterak neliší.
Čím však Sledgehammer Games udělali menší revoluci v zajetých kolejích jsou vychytávky jako War či kupříkladu Gridiron. Patrně nejvíce času jsem ze začátku trávil v režimu War (než jsem narazil na deathmatchové kolegy, kteří mě již prakticky napořád přikovali ke klasice). Režim War se svým pojetím blíží operacím, známým z posledního Battlefieldu. Jedna strana má tak za úkol útočit a plnit jisté úkoly, například postavit most či deaktivovat výbušniny, zatímco druhá strana má za úkol vám v této snaze zabránit. Během mého hraní šlo povětšinou o líté a hlavně vyrovnané boje, ve kterých se nedalo přesně odhadnout, má-li některý z týmů alespoň nějakou drobnou výhodu. Samozřejmě , v partě vybavené mikrofony bylo hraní o poznání snadnější, což je jasné. Hlavní je hlídat si čas, jelikož ten je na každé kolo přesně vymezen a při jeho nesplnění bohužel prohrajete. Je fajn vidět, že si autoři s tímto režimem pohráli a snažili se hru alespoň zlehka oživit. Pakliže si vzpomínáte na režim Uplink, jeho upravenou verzí je poté Gridiron, z nadsázkou by se dalo říci že se jedná o variantu amerického fotbalu :). Vaším úkolem je dostat míč do soupeřovy branky, samozřejmě za použití zbraní. Těmi však můžete střílet pouze, nenesete-li zrovna míč, jelikož v tu chvíli můžete pouze házet granáty. Určitě se jedná o zajímavé zpestření, nicméně i podle čekací doby na zápas si troufám tvrdit, že z hlediska popularity nepůjde o nic světoborného. Nicméně přítomnost mnoha režimů celkově potěší a každý si může vybrat, co mu vyhovuje.
Další novinkou je sociální prostor, nazvaný prozaicky Headquarters. Na tomto plácku se můžete setkávat s ostatními hráči z lobby, ovšem až poté, co autoři tuto možnost aktivují. Doposud se totiž, nebudete-li v partě, na tomto "plácku" budete nacházet sami, což sice nikterak nevadí, nicméně pro splnění některých úkolů, které vám mohou přinést bonusové bodíky, nějaké kolegy potřebovat budete. Nezbývá tak než doufat, že se vývojářů v dohledné době podaří konečně zprovoznit servery na sto procent, jelikož zatím vše i po týdnu od vydání běží pouze jaksi na půl plynu. V rámci Headquarters můžete zavítat za několika NPC postavami, z nichž u některých si můžete potrénovat, přijmout nové denní a týdenní výzvy, odevzdat ty již splněné a nebo vyzvednout zasloužené bonusy. Také se lze zúčastnit přestřelky 1 na 1, což také dokáže na chvilku zabavit. Jedná se tak o zajímavé zpestření, které v budoucnu dokáže solidně vyplnit přestávky mezi jednotlivými zápasy. Jedná se také o místo, kde lze otevírat "populární" krabice s kořistí, kterých je ve hře skutečně spousta a díky nim si můžete přijít na nové zbraně či oblečky pro vašeho vojáka, případně nějaké to nové vybavení. Ty získáváte samozřejmě jednak hraním a plněním speciálních úkolů, nicméně lze využít i vaše těžce vydělané reálné peníze a bedýnky si zakoupit. Je tak jen na vás, kterému postupu dáte přednost. Nově byly do hry přidány i divize, kterou si lze zvolit podle preferovaného stylu hraní. Každá z nich vašemu hrdinovi přidá určité schopnosti a v jiné oblasti zase ubere. Je tak opět na vás, kterou cestou se vydáte a která divize bude pro vás tou pravou.
V neposlední řadě je nutné zmínit, že ani zombie si nedali v nejnovějším přírůstku série pauzu a fanoušci těchto klání s nemrtvými si tak tentokráte přijdou na své v boji s hordami nemrtvých nacistů. Po vzoru posledního dílu se opět veškeré dění odehrává na jediné mapě, která se postupně rozšiřuje o nové úrovně dle toho, jak se vám daří plnit předem dané úkoly. Klasicky si za získané peníze inovujete svůj arzenál a dokupujete náboje, takže se, kromě odklonu od komiksovějšího zpracování, od minula nic kromě zasazení, prakticky nezměnilo. A tak je to vlastně s celou hrou. Tím nechci tvrdit, že se nutně jedná o špatnou vlastnost, přeci jenom se hry s touto značkou prodávají neustále více než dobře, což dává autorům jasné informace o tom, že dělají svoji práci dobře, alespoň co se podpory ze strany fanoušků týče.
Call of Duty to mezi hráči nikdy nemělo jednoduché. Pro někoho bylo nepřekousnutelné sci-fi zasazení, z jehož spárů jsme se letos vymanili a tak by se mohlo jednat o impulz ke koupi i pro fanoušky původních dílů, které stály u zrodu "kultu", který se z těchto titulů nakonec vyklubal. Na druhou stranu však existuje i početná skupina kritiků, kteří nedokáží těmto hrám přijít na jméno vzhledem k absenci komplexnějších taktických možností, nicméně mohu potvrdit, že najdete-li k sobě do týmu podobně smýšlející hráče jako jste vy, čeká na vás skutečně kopec zábavy, říznutý i nějakou tou strategií a hra tak získává naprosto jiný rozměr. Jinak je to zkrátka skutečně to samé, což však nelze brát jako nějaké význačné mínus. Však to funguje, nebo ne? Grafická a zvuková stránka hry působí parádně, menší výtku bych měl k nižšímu počtu map, kterých je sice v současné době deset, ovšem ne všechny lze hrát ve všech režimech. To, jak známo, napraví celkem 4 DLC, nicméně by nebylo od věci zvednout i základní ppčet, aby se ze začátku vše hned neohrálo. Pravdou také je, že technických nedostatků v rámci síťových funkcí hry je stále docela požehnaně, což rozhodně není dobře a osobně doufám, že se se vším dokáží Sledgehammer Games v dohledné době ještě popasovat. Poměrně zásadním problémem bývá často i vyhodnocení samotných zápasů, při kterém dochází k rozdělení náhodných beden, které často ani nevidíte, případně prázdná "základna", jak již bylo avizováno výše. Je možné, že tyto problémy teď o víkendu způsoboval i příval hráčů toužících po dvojitých XP bodech, nicméně to vývojáře nikterak neomlouvá. Na druhou stranu, připojování do zápasů funguje obstojně a pokud vás hra sem tam nevykopne, můžete si vychutnat perfektní jízdu. Jinak je to zkrátka staré dobré COD a jeho koupí rozhodně neprohloupíte, pakliže nejste zásadním zastáncem konkurenčních titulů a jste schopni si užít i souboje na menších mapách.
Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti Kon Tiki
PC hry pro vás testujeme na sestavě LYNX
