Dnešní recenze nejspíše potěší všechny fanoušky upírů a podobných kreatur, jelikož se zaměříme na poměrně dost očekávaný titul od studia DONTNOD, Vampyr. Již od prvotního oznámení tento kousek vyvolal pozdvižení především svým zasazením, které tu již relativně dlouho nebylo a kdo pamatuje legendární kousky jako Vampire: Masquerade Bloodlines se určitě začal těšit a další podobný zážitek. Jak se toto akční RPG nakonec povedlo a zdali se vyplatilo počkat, to již prozradím v naší recenzi na následujících řádcích.
Příběh, který zde rozhodně není v žádném případě pouze na okrasu, jak se samozřejmě v případě „výpravného“ RPG sluší a patří. Ocitáte se v kůži doktora Jonathana Reida v Londýně 19. století, kdy všude kolem řádí smrtelná španělská chřipka a vy záhy zjišťujete, že ani s vámi není vše v pořádku. Chřipkou sice váš hrdina netrpí, za to jej však trápí něco mnohem horšího. Stal se totiž upírem. Od tohoto nepříjemného zjištění se vám vcelku logicky hroutí celý svět a můžete se tak vrhnout do dobrodružství, ve kterém hraje hlavní roli krev, ať už vaše nebo vašich potenciálních obětí. Paradoxem je, že Dr. Reid byl dříve velice úspěšným průkopníkem krevních transfúzí, jak příznačné, že?
Hned na začátku je nutno připomenout, že celá hra se nese v duchu detektivního vyšetřování, na jehož konci by mělo být zjištění, proč a jak se vám stala tato upírská patálie a jak co s čím v britské metropoli souvisí. Vzhledem k tomuto modelu je nutno přistoupit na skutečnost, že na vás čekají jak akční pasáže, vyšetřování a průzkum, tak i nezanedbatelné množství dialogů, jelikož herní svět není tak mrtvý, jak by se na první pohled mohlo zdát. V každé z londýnských čtvrtí narazíte na řadu obyvatel, přičemž téměř každý z nich vám má co říci. Nasnadě je tak pomalejší postup a zjišťování kdo s kým má jaké vztahy, jaké problémy jednotlivé obyvatele trápí a v neposlední řadě i vaše morální dilema, jak dané trable vyřešit. Zakousnete každého, koho potkáte a stanete se obávaným a silným lovcem lidí? Nebo si naopak zahrajete za hodného, nicméně vcelku nepoužitelného upíra? Toť otázka, která vám bude v hlavě znít neustále. Poslední dobou jsem se setkával převážně s tituly, které se daly hrát přímočaře a tak nějak bez rozmyslu. U Vampyra je tomu však jinak. Každá volba může být dobrá či špatná pro další vývoj příběhu, a tak je nutné k titulu i přistupovat. Díky tomu však autoři zaručují pravděpodobnost, že se hráči nespokojí s jedním dokončením hry, ale budou se v rámci dalších pokusů udělat „něco“ jinak. To rozhodně chválím.
Jakožto upír samozřejmě nejste zcela bezbranní. I když zrovna nedržíte v ruce nějakou tu palnou či údernou zbraň, i tak máte k dispozici, po patřičném vylepšení, mnoho variant, jak protivníky, na které ve světě narazíte, pokořit. S tím do jisté míry souvisí zkušenostní body, které sbíráte dvěma způsoby. Jednak si nějaký ten obnos odnesete za úspěšné splnění herních misí, mnohem více jich však lze získat „ilegálnějším“ způsobem. Tím není nic jiného než vysávání obyvatel, na které na své pouti narazíte. Zde se ovšem ke slovu opět dostává síla rozhodnutí, která učiníte, jelikož nebožák, kterého zbavíte života, nedisponuje žádnou magickou funkcí oživení, takže zůstane nadobro na onom světě a vám se tak postup hrou může značně zkomplikovat. Každá postava lze navíc předem zanalyzovat, kdy zjistíte „jak chutnou má krev“, potažmo kolik bodíků přidá do vašeho zkušenostního portfolia. Je tak nasnadě popřemýšlet, jestli zakousnete někoho, na kom okolí nezáleží za cenu nižšího množství bodů nebo naopak nějakou důležitou postavu, díky které budete moci zainvestovat do svých schopností mnohem více. Vylepšit tak můžete rozsáhlou škálu speciálních úderů, schopností, účinnost samotných kousnutí či zvýšení vašich statistik.
Samotný soubojový systém není nepodobný oblíbenému pojetí bojů známých z her z dílny From Software, takže je dobré připravit se na spoustu úskoků, správné načasování a hlavně hlídání výdrže, která obzvláště na začátku hry vystačí tak na dva skoky a musíte dočerpat. Výdrž se tak stává jedním ze třech ukazatelů, které je nutno během hraní sledovat. Tím druhým je samozřejmě vaše zdraví, po jehož odčerpání se odeberete do věčných lovišť a třetím, neméně důležitým je stav krve, kterou v danou dobu disponujete. Díky ní totiž můžete využívat speciálních schopností a úderů, které vám nejednou dokáží zachránit upírskou kůži. Nejednou se mi tak stalo, že jsem se nutně potřeboval rychle přemístit během souboje, k čemuž Reidovi slouží fajn „kouřový teleport“, jenže díky nedostatku krve jsem zůstal stát na místě a vytvořil tak protivníkovi ideální statický cíl. I díky tomuto prvku se tak ze soubojů, které jinak probíhají velmi rychle například ve srovnání s Dark Souls, stávají strategické situace, kdy je potřeba předem promyslet přístup, který zaujmete. Vsadíte vše na jednu kartu a budete doufat, že energie vydrží? Nebo naopak naplánujete v rámci souboje i nutné přestávky a dočerpání výdrže? To jsou vše aspekty, které nutí hráče přemýšlet, což je fajn, jelikož bezhlavě mlátit vše, co se hýbe většinou není tou řádnou výzvou. Samozřejmě, narazíte jak na slabší protivníky, které stačí omráčit a dorazit, tak i na mnohem více připravené skupiny, které se budou snažit využít všechny možné praktiky pro to, aby vás co nejvíce oslabili. A co může být pro vás jakožto upíra nebezpečnější než kříž nebo banda máchající loučemi? V těchto těžších soubojích proti vám bude hrát například i fakt, že se vám nebude obnovovat výdrž a podobně. Samotnou kapitolou jsou poté souboje s bossy, kdy nebude chybět obligátní zkoumání jejich úderů a chování při boji, které po důkladném naučení snadno využijete proti nim samotným. Ano, bossů je tu sice jen pár, nicméně dokáží potrápit, to mi věřte.
Na svém putování po Londýně narazíte i na úkryty, ve kterých kromě spánku, díky kterému se příběh přesune do dalšího dne, kdy se projeví všechny vaše akce z toho předchozího, můžete využít i další věcičky. Jednak v nich lze většinou nalézt něco cenného, avšak jako první věc pravděpodobně zamíříte ke stolu, u kterého si jako v každém správném RPG můžete vylepšovat své vybavení. Naleznete tu prostor jak pro tvorbu všemožných lektvarů, tak i možnost vylepšit si svůj zbraňový arzenál. K tomu jsou samozřejmě potřeba nějaké ty ingredience, v tomto případě součástky, které sbíráte na svých toulkách z mrtvých nepřátel tlejících mrtvol, beden či na tajných místech. Každá zbraň lze vylepšit několikrát, takže je nutno nasbírat relativně dost materiálu, abyste si ji mohli užít na sto procent. V neposlední řadě v úkrytu dochází i na investici zkušenostních bodů do jednotlivých schopností, jak jsem již avizoval výše.
U her od studia DONTNOD, autorů titulů Remember Me či Life Is Strange jsme si tak nějak již zvykli, že ač se graficky jedná o relativně povedené kousky, mírný nádech „béčkovitosti“ si s sebou i tak nesou. Nejinak je tomu i v případě Vampyra, čehož si všimnete především u animací postav a mimiky obličejů, která by potřebovala určitě lehce přeleštit. Na druhou stranu, ponurá atmosféra temných londýnských uliček je vykreslena solidně a skutečně si budete připadat ohroženi a v neustálém napětí, odkud na vás někdo vyskočí. Pravdou je, že občas zazlobí lehce ovládání, kdy doktůrek neudělá přesně co po něm chcete, jelikož se sem tam zasekne o textury, což jsou momenty, které ve vypjatých soubojích rozhodně „oceníte“. Audio doprovodu nemám co vytknout, hudba graduje tam, kde má a celkově dotváří slušný audiovizuální zážitek a vkusně doplňuje to, co se děje na obrazovce. Dabing je také na slušné úrovni a rozhodně nedoporučuji přeskakovat jednotlivé průpovídky postav, jelikož jedním kliknutím přeskočíte vždy celou myšlenku, kterou chce hovořící osoba sdělit, ne pouze řádek, který je zrovna na obrazovce. Jednoduše by se vám tak mohlo stát, že díky své nedočkavosti byste mohli přijít o nějakou důležitou informaci. Menší vadou na kráse by mohla být i chybějící česká lokalizace, která by k obrazovkám zajisté přilákala více hráčů.
Na závěr bych dodal, že se jedná o povedený titul, který vás po delší odmlce vezme mezi po krvi lačnící stvůry, ovšem z trochu jiného pohledu. Možnosti jak hrát, spousta voleb v dialozích či zkoumání sociálních vazeb dělá z této hry ucelený komplex, který by si neměli nechat ujít jak fanoušci RPG her obecně, tak ani ti, kterým temná a hutná atmosféra není cizí. Troufám si říci, že jestli vás bavil Bloodborne, zachutná vám i Vampyr. Každopádně, jakmile do hry proniknete, čeká na vás zhruba 20 hodin plných ponurých zážitků, po jejichž uplynutí snad konečně zjistíte, kým ve hře vlastně jste.
Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti Comgad
