V dnešní recenzi se podíváme na to, jak se vydařilo znovuzrození jedné z videoherních legend, na kterých kdy pracovaly zlaté české ručičky našich programátorů a dalších členů vývojářského týmu 2K Czech. Řeč není o ničem jiném než před deseti lety vydaném druhém dílu legendární Mafie, který se v těchto dnech dostává na naše konzole a PC v remasterované verzi s podtitulem Definitivní Edice a vy se tak již můžete pohodlně usadit a dát se do čtení následujících řádků, na kterých se pokusím zodpovědět, jestli je dobrý nápad do tohoto remasteru investovat jak čas, tak i vaše těžce vydřené peníze.
Jak je již z úvodního odstavce patrné, v tomto případě se jedná o remaster původní verze hry, takže co do zasazení se toho logicky příliš nemění a znovu se tak budeme moci vydat po stopách Vita Scallety, navrátivšího se válečného veterána, který začíná žít nový život ve velkoměstě Empire Bay. A jestliže jste původní hru nehráli, tak již podle názvu musí být jasné, že zrovna nejobyčejnější tento život zcela určitě nebude. Inu, ono takové stoupání po žebříčku oblíbenosti mezi místními mafiány nemůže být samozřejmě procházkou růžovým sadem, takže se především sérií nepolíbení hráči, kteří prozatím příliš netuší, co že to ta Mafia vlastně je, mohou těšit jak na spoustu akčních pasáží, tak i těch, ve kterých budete muset prokázat nějaké to řidičské umění a zkrátka všechny možné aktivity, které jen lze v otevřeném světě provozovat. Samozřejmě, oproti klasice v podobě GTA zde toho kromě příběhu na lelkování zase tolik není, nicméně kulisa je to bezesporu solidní a město žije svým vlastním životem. Zasazení vkusně doplňuje i solidně napsaný příběh, který i díky kompletní české lokalizaci včetně dabingu umožní všem hráčům bez problému porozumět. Lokalizace je jedním z hlavních tahounů a i kvůli ní by bylo možná škoda hru nevyzkoušet. Otázkou je, jestli zrovna v této „vylepšené“ verzi.
Z předchozí věty lze pravděpodobně vycítit lehčí rozčarování. Ano, to zde je zcela opodstatněné, jelikož ač může být hra sebekvalitnější, její remaster se nutně nemusí vždy povést na výbornou. Inu, a vypadá to tak, že právě tento případ postihl druhou Mafii. Když se tedy postupně dostáváme k „inovacím“, které se do hry dostaly, nemohu nezmínit především poměrně dosti kolísající frekvenci snímkování, která hraní v podstatě parádního titulu značně komplikuje a působí zcela v rozporu s původní, několika aktualizacemi doladěné verzi, kterou jsme si mohli zahrát na předchozí generaci konzolí a PC. A buďte si jisti, že se nejedná pouze o problémy při předělových scénách, ale hra se nepříjemně trhává hlavně v momentech, kdy se vám to hodí nejméně, jako například během zběsilých automobilových honiček, při kterých každé chybné zatočení může stát vašeho hrdinu život. Co je horší, je skutečnost, že ve hře je ježdění skutečně potřeba v rámci přemisťování se mezi jednotlivými událostmi, tak minimálně na tuto nepříjemnost se měli autoři remasteru pořádně zaměřit. Kromě těchto propadů jsem se v oblasti grafiky setkal i s poměrně „vyblitými“ texturami, případně se situacemi, ve kterých díky sněhu nebylo vozidlo v podstatě ani vidět.
Audio stránka v nové verzi má také pár mušek. Ta nejmarkantnější je patrně v naprosto nepochopitelné vyváženosti hlasitosti jednotlivých sekcí, doprovázejících předělové scény, takže zatímco v jednu chvíli neslyšíte v podstatě téměř nic, stačí vteřina a další replika je naopak značně přeřvaná. Hru jsem hrál se svým oblíbeným headsetem a musím říci, že jsem se často i lehce vylekal, když najednou někdo hulákal o několik úrovní hlasitěji, než byl nastaven celý rozhovor. Co však naopak musím pochválit, je stále uspokojující pocit ze střelby a dle mého názoru i zlehka vylepšené ovládání aut, které před dekádou po silnicích řádně plavaly. Možná je to můj subjektivní pocit ovlivněný mnoha herními lety, které od sebe dělí tyto dvě verze, nicméně musím říci, že nebýt již výše uvedeného cukání při jízdě by se jednalo o solidní poježdění. Model poškození byl na svoji dobu vskutku dokonalý a je nutno podotknout, že neudělá ostudu ani dnes. Nevšiml jsem si jakýchkoli úprav, takže jestli se vám kdysi právě v této oblasti hra líbila, budete moci být opět nadšeni. Sluší se i zdůraznit, že v rámci této verze jsou k dispozici i všechna tři původní rozšíření, obsahující směsici menších úkolů, ve kterých hraje povětšinou hlavní roli časový limit, ve kterém je nutno se pořádně otáčet.
I když se tedy jedná o tu starou dobrou Mafii, remaster na mě rozhodně nezanechal nikterak bombastický dojem, i když musím uznat, že i v dnešní době se hraje dobře a nemohl jsem si nechat ujít kompletní Vitův příběh. Během hraní tak bylo fajn připomenout si časy, kdy mi teprve táhlo na třetí křížek, hry ještě nebyly tak přeplněné všemožnými efekty a detaily a hrálo se spíše na notu hratelnosti jako takové. Právem jsme na sérii Mafia mohli být hrdí. Mafia II: Definitive Edition bych tak doporučil převážně těm, kteří nemají k dispozici PlayStation 3 a chtěli by si tento titul zahrát. Zároveň je samozřejmě potřeba obrnit se řádnou porcí trpělivosti při čekání na opravné záplaty, které by minimálně pro vlastníky silnějších verzí konzolí měly zcela jistě přijít, jelikož i ze svého okolí dostávám zprávy, že paradoxně na základních modelech se hra hýbe o poznání lépe. Tento remaster tak na mě, hlavně díky ne zcela vydařené optimalizaci působí jako hodně rychle upečený dort, kterému by však slušela mnohem lepší péče.
Za poskytnutí hry děkujeme společnosti Cenega
Ceny hry Mafia II: Definitive Edition srovnáte na Zboží.cz.
