Hra Zbodni salát od Mindoku je rychlá kompetitivní bodovačka, ke které zasednete ve dvou až šesti lidech od osmi let, ale hru zvládnou i daleko mladší. Premisa je zcela jednoduchá, jak to u takových rychlovek bývá, je to třeba podobné, jako u loni vydaného Kočičího klubu - sbíráte zeleninu, za kterou pak dostáváte body. Mrkneme se, jak se salát povedl? Tak jo.
Hra obsahuje 108 karet, které mají z jedné strany natištěnou zeleninu, z druhé bodové hodnocení a nějaké podmínky. Nic jiného, takže ke zpracování toho víc nemám, snad jenom, že karty jsou poměrně bytelné a vydrží i hrubší zacházení (hra s dětmi), ale voda jim dobře nedělá (hra s dětmi). Graficky je to moc příjemné na pohled a nápisy jsou i vzhůru nohama, to kdybyste měli pochyb, co si berete do ruky.
Pravidla jsou na pár stranách v miniaturním sešitku a popisují jediný způsob, jakým se hra dá hrát - rozdáte karty na stůl - a z nich si berete buď zeleninu, nebo kartu s body. Podle toho, kolik vás hraje (2-6), na stůl vyložíte jistý počet předem připravených karet (36-108). Pak jdete po směru, který si zvolíte, a každý si buď vezme dvě karty zeleniny, nebo jednu bodovanou. Následně můžete jednu ze svých bodovaných karet změnit na kartu zeleniny, ale nikdy naopak. A tím veškeré složitosti končí. Dokud jsou karty na stole, a je kde brát, bere se. Jakmile jsou všechny karty pryč, boduje se.
Těžko říct, co k tak jednoduché hře ještě dodat. Partie jsou rychlé, takže se hodí spíš pro děti, které moc dlouho neudrží pozornost. Je to hra celkem škodící, protože všichni vaše vyložené karty vidí, takže když je jasné, že sbírám saláty a mám na jedné hromádce bodovací kartu za nejvíc salátů, vím stoprocentně, že se jí nedočkám. Na druhou stranu ale může těsně před mým kolem přijít jiná, ještě lepší. Ve dvou hráčích je nějaká strategie důležitá, ale ve čtyřech a víc už jenom čekáte, co přijde, protože od vašeho tahu se kompletně celá plocha včetně bodovacích karet změní, takže musíte hrát trochu flexibilně. Další nevýhodou hry v méně hráčích je, že máte méně karet od každé zeleniny, a na zadních stranách jsou ty bodované, že? Takže se třeba do hry vůbec nedostane bodovaná karta za určité sady, což znamená, že promýšlet něco předem nebo jinak se na hru připravovat, je prakticky nemožné a nesmyslné. Taky je to hra pro děti, prostě zasedněte ke stolu a hrajte.
Kvůli rychlosti hry a její proměnlivosti bych doporučil hrát asi na víc vítězných bodů, ale ani tehdy se nemůžu zbavit pocitu, že to není hra o závratné strategii vašeho postupu, jako spíš o naději, že vám přijde přesně to zelé, které potřebujete. Soudím podle toho, že ani po x hrách se mi nepovedlo spolehlivě přijít na to, jak vyhrát, což je ale na druhou stranu pro ty děti, které jsou cílovka tohoto produktu, dobře. Každý má pak šanci vyhrát, i když mu to nepálí tolik co ostatním.
Tyhle menší hry se hodnotí mnohem hůř, než ty obrovské. Zabavila nás na určitou dobu, což je prakticky jejím jediným cílem? Ano. Je nám tematicky blízká, protože jde o zeleninu z našich luhů a hájů, a ne o nějaké vymyšlené zahraniční záležitosti, které nikdo nekoupil, dokud nejsou v Kaufu v akci? Taky. Mám rád červené zelí? Ne, je to hnus. Nestojí moc, protože jsou to jenom hezky malované karty? Taky fakt, dvě stovky jsou prakticky nic, za to už skoro není ani stejně rozličný salát v obchodě. Tak proč ne plná palba? Protože přes všechna pozitiva celkem rychle omrzí. Děti zabaví na mnohem déle než dospělé, nebo alespoň naši hráčskou skupinu konkrétně. Na mě je navíc, obzvlášť ve víc hráčích, až moc velký vliv náhody, což je ovšem také ideální pro dětské osazenstvo, protože v očích Štěstěny jsou si všechny rovny a vyrovnává to jejich šance na výhru. Takže za děti bych tu stovku napálil, za dospělé bych dal 60, tak to zprůměrujeme a můžeme ke stolu. Dobrou chuť.
Za poskytnutí hry k recenzi děkujeme Mindok
