Loňská novinka z dílny Mindok Odhodlaní s podtitulem Normandie je svižná a dynamická hra pro dva hráče, kteří se postaví každý na rozdílnou stranu války (ne nutně podle osobních preferencí, já musel často hrát i za Američany). Za třičtvrtěhodinku zvládnete rozložit i odehrát každé střetnutí, ve kterém každý ovládáte předem danou jednotku vojáků. Podle krabice je hra od 10 let, k čemuž nemám výtky, zhruba od toho věku si děti začínají uvědomovat dopady světové války, hladomoru a příkoří milionů trpících způsobené maniakálními egoisty, kteří ve svém jménu vysílají mladé a nadějné bojovat a zabíjet se mezi sebou, aby jim pak mohli v jejich rodných městech stavět pomníky. Existenciální myšlenky stranou, je to jenom deskovka.
V krabici najdete karty, žetony, kostky a kartonové mapové díly, k tomu jedny pravidla a přehled scénářů. Těch je celkem dvanáct, vždycky s pěkným úvodem a písemným doprovodem, abyste věděli, o co vůbec bojujete. O rozmístění bitevního pole se vám postará 18 oboustranných mapových dílů, každý označený stranou A a B s vyznačenou hodnotou obrany, kterou dané pole poskytuje.
Zpracování vypadá sympaticky, hlavně krajina na mapových dílech. I když jsou si všechny díly docela podobné a rád bych viděl trochu rozličnosti, nic to nemění na tom, že jsou malované hezky. Stejní jsou i vojáci v jednotkách, byť jsou různě pojmenovaní, což je pořád lepší než nic. Zadní strany karet jsou podobně zbarvené do různých odstínů zelené, což dobře odpovídá vojenské tématice, a díky rozlišujícím znakům pro USA a Němce v pohodě poznáte, které patří komu. Co se týče karet, obě strany jich mají stejný počet, ale v žádné hře nemáte dostupné všechny a až na výjimky stejnou sestavu, vždy podle toho, v jaké situaci se vaše armáda nachází. Jinak není ke zpracování co dodat, nejsou tu žádné figurky ani nic, co by někoho posadilo na zadek, prostě příjemné vojensky vypadající kousky.
Pravidla mají sice 20 stran, ale hra jako taková je neskutečně jednoduchá na zapamatování a hraní. Podle mě je to ideální vstup do válečných strategických duelovek. Průběh hry můžeme svařit na rychlou výměnu akcí v rámci tahů, které začínají dobráním karet, z nichž jednu každý vybere pro určení iniciativy a tři zbylé zahraje normálně a provede jejich předepsané akce. Každá jednotka má své poslání a všechny jsou zhruba stejně důležité, jako v opravdové armádě jedna bez druhé skoro nemůžou fungovat. Průzkumníci zkoumají a bez průzkumu se na dané území nemáte jak pohnout. Střelci obsazují území, což je často potřeba k vítězství ve scénáři. No a kulometčíci, odstřelovači a minometčíci pálí na všechny strany, pokud možno do nepřátel, aby vám poskytli dostatek prostoru pro zbytek mužstva provádět to, co je k výhře potřeba.
Obyčejní vojáci provádí jen obyčejné akce, ale teprve s veliteli se do hry zapojí pořádná strategie. Velitelé mužstev, big boss či jeho zástupce mohou totiž jednak povolávat posily v podobě karet ze záloh a extra akcí pro jednotky na bitevním poli. Zároveň se dají využít jako hlavní měniči iniciativy v jednotlivých kolech, protože mají nejvyšší hodnoty. Na jednu stranu zní logicky co nejdřív povolat všechny zálohy, abyste měli v balíčku co nejvíc akcí vojáků, na stranu druhou to ne vždycky může být nejlepší strategie, protože v některých scénářích či tazích je mnohem výhodnější začínat, než to, čím přesně ten začátek bude.
Co se týče pocitů u hry, převládá napětí, zaujetí a intenzita boje, která se dobře promítá na desku stolu. Černé kostky smrti nehrají v ničí prospěch a často se stane, že i na pohled vyhraná bitva se změní v těsný souboj, ve kterém rozhodne kromě taktiky i štěstěna. Staré mazáky žánru asi nic nepřekvapí a naopak jim hra přijde až moc jednoduchá a přímočará. Já se mezi ně ale neřadím ani omylem, takže jsem si plně užíval každou bitvu, a i když mě hody kostkou a totální závislost výsledku boje na tom, co na nich padne, často frustrovaly, uznávám, že jsem byl hrou zaujatý natolik, až jsem jim to odpustil. Samozřejmě, že "totální závislost" je ovlivněna umístěním jednotek a jejich typem, to ale nic nemění na tom, že komu to padá, vyhrává. A to je válka. Smrt vojáka zaznamenáte odstraněním příslušné karty ze svého balíčku, jakmile se vydáte ze všech karet jednotky, jde pryč i žeton reprezentující danou jednotku na bojišti. Pokud máte nějaké karty v záloze a díky veliteli je povoláte, žeton se vrátí na startovní políčko. Je dobré mít o svých jednotkách přehled, zvlášť u map, kde musíte postupovat celkem daleko a případný "návrat na start" by vás stál hromadu času a hlavně asi hru.
Jmény jednotlivých vojáků dostává hra o něco lepší role playing rozměr, protože se můžete do hry vcítit ještě o malinko víc, než jen komandovat armádu faceless jednotek. Můžete mít své oblíbence, stejně jako ty, které vždy obětujete první, na konci každé hry vyhlásit MVP a podobně. Hru jako takovou to nijak neovlivní, zážitek z ní ano, proto celkově, díky tomu, jak byla schopná mě vtáhnout, budu hodnotit nadprůměrně. Jako nováček žánru, který navíc preferuje kooperativní hry, jsem byl překvapen, jak si dokážu užít i něco, co úplně vybočuje mým preferencím.
Závěrem snad nepřestřelím, když řeknu, že je to ideální hra pro nově příchozí hráče válečného žánru, protože je jednoduchá, rychlá a snadno zapamatovatelná. Já osobně jsem fanda úplně jiného typu her a o válce sotva vydržím sledovat i ty nejlépe hodnocené filmy, ale u Odhodlaných jsem vydržel sedět i celé odpoledne v kuse, aniž bych si na cokoliv kromě neschopné kostky stěžoval. Starým pardálům a veteránům válečných deskovek asi nenabídne nic záživného, kromě toho, že díky ní k tomuto typu her mohou zlákat své přátele-zelenáče. Díky bodovacímu systému je možné hrát znovu a snažit zlepšovat taktiku, ale kreativitě se meze nekladou a klidně si můžete vlastní scénáře domyslet.
Za poskytnutí hry k recenzi děkujeme Mindok
