recenze
Ori and the Blind Forest: Definitive Edition (Switch)

Ori and the Blind Forest: Definitive Edition (Switch) - recenze
Ori and the Blind Forest: Definitive Edition (Switch) - recenze
08:40, 03.02.2021

Když se léta páně 2015 objevila hra jménem Ori and the Blind Forest, málokdo čekal, že toho bude takový úspěch. Vsadím se, se jen horko těžko najdete recenzi, kde by tento titul někdo strhal a dal mu podprůměrné hodnocení. To se zkrátka nedělá, zvlášť takovým milým a roztomilým indie věcičkám. Ori and the Blind Forest byla pro Moon Studios prvním počinem, je ale třeba říci, že studio založili videoherní matadoři, kteří dříve oblékali dres legendárního Blizzardu, Thomas Mahler a Gennadiy Korol (oba dělali vizuály a animace). Ti se chtěli vydat na nezávislou dráhu a jak teď všichni víme, podařilo se jim to na jedničku.

Klik pro zvětšení (Ori and the Blind Forest: Definitive Edition (Switch) - recenze)

A to i přesto, že hra nevyšla na PS4 neb se Moon Studios spolčilo s Microsoftem a jsou jejich takzvaní first hand vývojáři. Štěstí se však usmálo na majitele konzolí od Nintenda, protože o čtyři roky později se hra objevila na Switchi ve své definitivní edici. A trvalo to jen další rok a něco, než jsme si ji v rámci zimního covidového povalováni zahráli :)

Nebudeme se tu ale dlouho rozepisovat, protože o OatBF už bylo napsáno mnohé, kolega Filip jí před šesti roky udělil skóre nejvyšší a co naplat, její definitivní edice není v ničem horší. Ba naopak. Nabízí vylepšení jak po stránce hratelnosti, tak i po stránce příběhové. Vcelku příjemná změna proti jiným zmršeným remasterům a prapodivným kompletním ediciím, co v posledních letech vycházejí.

I v roce 2021 se dá Ori and the Blind Forest zařadit ke špičkám metroidvania žánru. Nekompromisně plynulá hratelnost se výtečně kloubí s nadpozemským audiovizuálním zpracováním. Pohádkový les, plný barev a světel dokáže být v jednu chvíli nádherný a o moment později strašidelný natolik, že se o chudáka Ori skoro bojíte. Napomáhá tomu výtečný hudební doprovod z pera Garetha Cokere, jehož éterické i tklivé melodie vás snadno přenesou přímo do srdce onoho vysněného lesa. Vyprávění tak nepotřebuje mnoho textů, na navození správné atmosféry a vyvolání potřebných emocí autorům postačily krásné animace a akordy. A vězte, že v tomhle story se opravdu najdou okamžiky, které vás chytnou za srdíčko.

Klik pro zvětšení (Ori and the Blind Forest: Definitive Edition (Switch) - recenze)

Oproti standardní edici se v Definitive Edition objevují dvě nové lokace, které rozšiřují původní mapu a díky nim se dozvíme více o dobrácké Naru, pěstounce Ori, která se objevuje na začátku hry. Autoři chtěli trochu prohloubit lore svého světa a vyslyšeli přání hráčů, jež po něm volali. Kromě doplňujících střípků příběhu dostane Ori do vínku i nové schopnosti, takže si užijete něco navíc i při běhání a skákání.

Klik pro zvětšení (Ori and the Blind Forest: Definitive Edition (Switch) - recenze)

Příjemným přídavkem jest volba obtižnosti, kde si můžete vybrat easy, pokud si v tomto magickém světě chcete jenom tak do pohody pochillovat a nemít stres z toho, že chudáka Ori někdo pošle do astrálního nebe. Opakem toho je pak nastavení hard, která vám nedá nic zadarmo a osobně jsem umíral až nečekaně často, jelikož nepřátelé vás často dokážou zlikvidovat jediným zásahem. A pro ty nejtužší z nás je to obtížnost s názvem One Life. K není snad do dodat. Snad je, že můžete porovnat s ostatními hráči, jak daleko jste se dostali. Já skoro nikam.

Klik pro zvětšení (Ori and the Blind Forest: Definitive Edition (Switch) - recenze)

Nemůžu to ale vyčítat hře jako takové, jen mojí neschopnosti. Dokonce tomu Nintendu to vyčítat nemůžu. Ori and the Blind Forest můžete hrát jak v docku tak v handheld módu, dotykový režim tu postrádá smysl, takže ho ani nehledejte. Na Joyconech se všechno ovládá výborně a přesně, a to i pokud vám (stejně jako mně) vyhovují spíše páčky na Dualshocku. I v handheld módu vše běží plynule a jedinou výtku mám k tomu, že čas od času jsou některé projektily nebo pasti opravdu malé a skoro je nevidíte. Což obvykle vede k předčasnému návratu do checkpointu a v horším případě k frustraci.



Ta vám ale dlouho nevydrží. Nehledě na to, jak často budete umírat, nebudete mít chuť hrou seknout, dokud to nebude nutné. Díky takřka instantním loadingům perfektnímu a responzivnímu ovládání se to hraje jedna radost a pokud vám nějaká sekce nejde, budete ji zkoušet projít znovu a znovu. Až dokud OatBF nedohrajete do zdárného konce. V roce 2021 však máme tu výhodu, že pokračování už je venku, takže plakat není potřeba, stačí jen koupit Will of the Wisps a vydat se s Ori na další dobrodružství.



Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti HYPE

Klik pro zvětšení (Ori and the Blind Forest: Definitive Edition (Switch) - recenze)

Recenzovaná verze: Nintendo Switch

SKVĚLÉ
82%
CZECHGAMER
Definitivní edice prvního dobrodružství Ori má co nabídnout i v roce 2021. Nádherné audiovizuální zpracování je stále doslova uhrančivé, ale nenechejte se zmást touto pohádkovou fasádou. Pod ní se skrývá výborná metroidvania, jež si v obtížnosti nic nezadá s žánrovými klasikami.

CGwillWin