Z původní verze euro hry pro 2-4 hráče Marco Polo jsem měl roztodivné pocity, trápila mě nevyváženost postav a jak těžké tam bylo vůbec vyhrát a když už prohrát, tak s grácií. Nebyl to sice propadák, ale podle mě bylo dost co zlepšovat, povedlo se to dvojce? Hra je stále pro 2-4 obchodně nadané hráče s touhami zásobit pokud možno celou hemisféru kořením, hedvábím a zlatem, jež se utkají ve velbloudích závodech, přes hory a řeky, až dokud nebude v každém městečku alespoň jedna jejich obchodní stanice.
Rozdílů mezi hrami není moc. Průběh tahu, pohyb a většina činností zůstala stejná, v partiích můžete dokonce klidně využít postavy z první hry. Nicméně bych řekl, že kupovat obě nemá moc smysl, protože těch rozdílů není vážně tolik. Ale protože nejde o rozšíření, ale samostatnou hru, představím ji tak, jako všechny ostatní, a to znamená i lehce naťuknout pravidla.
Každá hra se dělí na pět kol, na jejichž začátku hodíte všemi kostkami, které pak umísťujete na herní desku, čímž symbolizujete provedení jednotlivých akcí. Tak se pohybujete, plníte smlouvy, získáváte odměny a rozšiřujete své obchodní impérium. Kdo má na konci hry nejvíc bodů, stává se novým králem obchodních stezek celého Východu. Na tazích se střídáte a klidně se může stát, že někomu dojdou kostky dřív, než odehráli ostatní, a musí na ně čekat, nicméně to je spíš vzácnější jev. Body získáváte tak pade na pade během hry a při závěrečném hodnocení, vždycky záleží na strategii, kterou zvolíte. Můžete se vydat cestou plnění smluv, nebo co nejrychlejší výstavby obchodních stanic, nicméně se vždycky snažte maximálně využít svého obchodníka a jeho zvláštní schopnosti a bonusy.
V krabici najdete pěkně ilustrovanou a přehledně zpracovanou herní desku, po jejímž obvodu se vine bodovací stupnice. Dřevěné figurky a kostky jsou pěkně zbarvené, desky hráčů taky dost přehledné a prostorné, aby se vám na ně vešly všechny nasyslené zásoby zlata. Pravidla jsou krátká a tím i přehledná, i když se k jednomu kritickému přehlédnutí jedné pasáže dostanu později.
Kdybych si měl vybrat mezi jedničkou nebo dvojkou, určitě bych si vzal díl číslo dvě, protože se mi hrál o něco líp, měl jsem lepší přístup k surovinám, tím se lépe plnily smlouvy a celkově mi přišlo těžší se rozhodovat, kam dřív skočit. Myslím si, že i to byl záměr za jejím vydáním, udělat něco v základu stejného, ale lépe hratelného, a v tomto případě se povedlo.
"Problém" nastal až po několika hrách s tím, že jsem při čtení přehlédl jednu sekci pravidel, která odstraňuje destičky měst ve prospěch prvního hráče, a my jsme to hráli tak, že kdo má obchodní stanici v daném městě, získává ten daný bonus města každé kolo. Nepřišlo nám to divné hned, protože jsme ani tak nebylo schopní položit všech 11 obchodních stanic, pokud jsme při tom chtěli bokem dělat cokoliv jiného. Po tomto zjištění jsme si zkusili zahrát pár her tak, jak se má, ale to nás ani zdaleka tak nebavilo. Najednou jsme byli chudí, neměli na cestování, a postavit všechny obchodní stanice se nám snad nikdy nepovedlo. Samozřejmě, že bohatství je hodně a jeho nedostatek a správný management je vlastně gró celého Marca Pola. Ale od toho existují domácí pravidla, a když nám to tu hru zlepšilo pro všechny zúčastněné, vidím to stejně jako vítězství.
Nejlepší mi hra přišla v plném počtu, protože jsem měl alespoň čas pořádně si promyslet strategii a pak na mě nikdo nečekal, ale ani ve dvou není zážitek o nic horší. Postavy mi přijdou vyváženější než v první hře a celkově lepší, takže i když jsme si mohli postavy z první hry libovolně brát, ani jsem po tom nijak neprahnul. Lepší jsou taky knihy a chánova přízeň, díky kterým se dá nabrat hromada surovin a o to víc ve hře postoupit.
K Marco Polo II nemůžu přistupovat jako k samostatné hře a neustále ji srovnávám s předchozí první verzí. Z hlediska zpracování a komponent se nezměnilo nic, což je v pořádku, dřevěné a lehounké kostky jsou super, figurky a žetony taky. Herní deska je o malinko hezčí a přehlednější. Lépe se sbírají suroviny a peníze, o to rychleji se cestuje a tím víc se dá získat bodů. K vítězství může vést několik cest, žádná z nich není zaručená a celkově se jedná o velmi příjemnou, ne moc náročnou hru, kterou si určitě rád zahraju znovu.
Za poskytnutí hry k recenzi děkujeme Albi
