Hry z Albi edice Mozkovna vám nepřinášíme poprvé, měli jsme tady Únikovky i Cortex, a teď se mrkneme na další únikovku, tentokrát ale mimo svět reality, počítání bodů, figurek a kostek či dalších typických věcí, které s pod pojmem desková hra můžete představit. Hry Myriorama jsou totiž založené pouze na kolektivní představivosti a jejich cílem je pomocí vyložených karet na stole odvyprávět poutavý a zajímavý příběh.
Obě hry jsou pravidlově dost volné, tedy že existuje několik způsobů, jak je hrát. Ano, můžete si z toho udělat i soutěž, jako třeba příběhové bingo, které já osobně měl nejradši (před začátkem si napíšete slova, která myslíte, že zazní), nebo pak hodnotit nejlepší příběhy, ale protože budete pravděpodobně hrát s rodinou a ve větším počtu, zrovna v tomhle případě bych dal soutěživost stranou.
Ohledně zpracování snad jenom, že karty jsou dost bytelné, vydrží tedy pořádnou herní nálož, než na nich vůbec nějaké opotřebení zpozorujete. Krabice jsou malé, ideální na převoz a hru za jízdy jakýmkoliv prostředkem, ale bohužel ne pro řidiče a piloty, aby dávali pozor na cestu. Speciálně u řidičů dávejte pozor, aby je vaše příběhy neuspaly, takže je udržujte dostatečně tajemné a napínavé. Každá hra obsahuje celkem 20 karet s různými scenériemi, které na jednu stranu jasně popisují, co se na nich děje, ale veškeré okolnosti ohledně důvodů tohoto dění jsou na hráčích. Některé nechávají na představivosti daleko víc než jiné, ale to ničemu nevadí.
Základní premisa, kdyby se vám nechtěly vymýšlet nové herní mechanismy hned, je vražda v tajemném sídle. Jak k ní došlo bude jen na vás, stejně tak jestli vyložíte všechny karty a budete je postupně otáčet, přičemž každý člověk k jedné kartě řekne několik vět, nebo si na začátku vezmete x karet do ruky a budete navazovat na sebe podle vlastního uvážení. Některé karty mohou mít i zvláštní významy, můžete jim přiřadit slova, jež vypravěč musí ve svém krátkém úryvku použít.
Protože jsem se bál. Výjevy na kartách nejsou sice pro běžného smrtelníka nic brutálního, z čeho by mu běhal mráz po zádech, nicméně mě při pohledu na ně napadaly věci, o kterých se vám ani nesnilo. Jinak je princip stejný jako u Tajemného sídla, takže není nic moc co extra psát. Karty do sebe hezky zapadají díky křovíčku na spodní straně, takže se váš příběh může ubírat hned několika směry a nic nepůsobí nuceně. Z pravidel můžete opět čerpat tipy, jak svoje hry budete provádět, ale samozřejmě to můžete brát jen jako základy a doplnit si všechna pravidla o svoje domácí verze.
Obě hry jsou krásně zpracované a vhodné pro tolik příležitostí, od cest až po večery v rodinném kruhu, že jim nejde napálit míň než plno, protože jednak přesně plní svůj účel, druhak jsou krásně zpracované a skladné, a nakonec jsou vhodné pro všechny věkové skupiny a pomáhají rozvoji slovní zásoby a vyjadřovacích schopností. Pokud máte rádi příběhy a pěkné ilustrace, nemůžete ani jednou z těchto her prohloupit.
Za poskytnutí hry k recenzi děkujeme Albi
