Loňskou novinkou do české MARVEL rodinky deskovek se stala kooperativní hra Marvel United pro 1-4 hráče-hrdiny, kteří se postaví hrou ovládanému padouchovi ve snaze zhatit jeho zlé plány. Doporučený věk od 14 let a jedna partie na necelou hodinku, můžeme se rovnou pustit do akce.
Hra obsahuje figurky pro všechny hrdiny i padouchy, usazené v plastovém insertu, hromadu žetonů a karet, které se tam hezky vejdou taktéž, a pochopitelně pravidla a CMON QR kód s odkazem na stránky s FAQ, achievementy apod. Figurky jsou hezky zpracované, pochopitelně plastové, tak akorát velké do ruky a na hrací plochu, aby nezacláněly při čtení textu na kartách. Když jsme u karet, ty se používají ke všemu, od přípravy scénáře po výklad příběhu, a tak je dobře, že jsou kvalitní, dobře se míchají a špatně mačkají. Žetony jsou taky dost bytelné a odolají i hrubšímu zacházení, i když nevydrží tolik co jejich plastové protějšky, kromě civilistů/padouchů s nimi nemanipulujete tolik, aby měly šanci se zničit.
Hra je na pochopení neskutečně jednoduchá, pravidla dobře sepsaná, od přehledné přípravy, přes začátek hry a její průběh, až po vysvětlení sporných momentů, které mohou nastat. Hráči se střídají v předem daném směru v tazích, kdy pokaždé doberou a vyloží jednu ze svých karet, načež provedou akce podle vyložených symbolů a případně speciálního textu. V základní verzi jsou k dispozici 3 padouši a 7 hrdinů. Začíná pochopitelně padouch, protože je o krok napřed, a pak jsou na řadě hrdinové, jejichž tahy padouch podle pravidel přerušuje buď po každém třetím, nebo v pozdější fázi hry po každém druhém odehrání. Unikátní mechanika, kterou hra probíhá, je vykládání karet do řady za sebe tak, aby dohromady daly jednu táhlou tapiserii událostí. Díky tomu máte přehled o tom, kdy se co zahrálo a pokud znáte svůj i padouchův balíček, můžete mít tušení, co vám hrozí nebo čeho se naopak bát už nemusíte.
Celkově hra probíhá rychle, protože máte na výběr maximálně ze 4 karet (které zároveň představují životy vašeho hrdiny, další dobře vyřešená věc) a taky mi vyhovuje, že nemáte žádné počitadlo kol, na které musíte dávat pozor, ale prohráváte jednoduše až vám nebo padouchovi dojdou karty v balíčku. Někdy prostě minimalistické řešení funguje, a tady to podle mě trefili a jednoduchost hraje v celkový prospěch hry jako takové. Vyložíte kartu a v libovolném pořadí provedete akce podle symbolů na ní a kartě předchozí, a tak dokola, dokud nevyhrajete vy nebo padouch. Abyste mohli padoucha porazit, musíte nejdřív splnit alespoň dvě vedlejší mise – ty jsou celkem tři a jsou pokaždé stejné – vyřešit 4 hrozby, zachránit 9 civilistů a porazit 9 zločinců. Tady se ale nachází největší úskalí, na které jsem zatím přišel, tedy jakmile totiž splníte jednu misi, padouch se začne třepat a urychlí svoje tahy – už nehraje po každém třetím, ale druhém odehrání hrdiny (ať už hrajete v jakémkoliv počtu). Proto se nevyplatí zaměřit se jenom na jednu misi, je totiž možné, že už si vás padouch podá, než se dostanete ke splnění mise další, nebo vám toho naseká tolik, že se s ním jednoduše nestihnete vypořádat včas.
Hra nabízí i možnost solitéru, kdy v jednom hráči ovládáte tři hrdiny zároveň a máte speciálně upravená pravidla, smíchané balíčky a 5 karet v ruce namísto tří, takže máte 5 životů, ale zase v případě KO okamžitě prohráváte. Nemusíte taky hrát se všemi hrdiny na střídačku, ale s tím, jehož kartu jste zrovna vyložili.
Tím, jak rychle po sobě probíhají tahy a že nemáte přehršel možností, má hra parádní tempo a jede jako na drátkách, a to i když hrajete poprvé nebo s nezkušenými hráči. Díky všem vyloženým kartám máte navíc přehled o tom, kdo co dal a s čím můžete teoreticky počítat (hlavně ve smyslu žolíků nebo vypořádání se s hrozbami). Osobně právě to, jak hra probíhá, beru za její největší plus, ať už dopadne jakkoliv, vítězstvím nebo porážkou. Dobré na hře taky je, že hrdinové jsou si celkem vyrovnaní, protože základ balíčku má každý hodně podobný, akce jsou tady jenom tři – šipečka, hvězdička a pěstička, a s tím si musíte prostě vystačit. Pár karet vám dá taky žetony do zásoby, které můžete ve kterémkoliv tahu využít jako extra akci. Při svém tahu musíte navíc myslet i na toho, kdo jde po vás, abyste mu nedali kartu, kterou nebude moct využít, naopak je potřeba si co nejvíc nahrávat, jinak je to bez šance.
U Marvel United mi neunikla (byť možná nezáměrná) podobnost s čistě karetní hrou Marvel Champions, což samozřejmě není nic špatného, na každé z her je něco, co je lepší než na té druhé. V případě této, která je předmětem recenze, je to přístupnost pro mnohem laičtější publikum, protože LCG považuju za náročnější soudek, kde už si musíte mít jisté know-how ohledně deckbuildingu a znát i složité herní mechaniky. To v Marvel United potřeba není, a proto je dostupnější a přitažlivější i pro příležitostné hráče. Je jasné, že s 12 kartami pro hrdiny a padouchy nebudete mít takovou rozmanitost jako v jiných hrách, kde máte karet přes 50, ale dobré na United je, že se povedlo zachovat určitou dávku strategie, plánování a rozhodování, abyste vy hráli hru a ne ona vás.
Závěrem mě štve, že jsem Marvel United tehdy minul na Kickstarteru, protože (kromě Anina argumentu, že nevíme, co hrát dřív, a ještě za to utrácet desetitisíce) jsem si nemyslel, jak moc nás to bude bavit a jak dobře se to bude hrát. Základní verze a ty další, které jsou/budou dostupné v obchodech jsou ani ne polovina toho, co skutečně vyšlo (zejména můj nejoblíbenější borec Hawkeye), nicméně když se oprostím od toho, co „být mohlo,“ zůstává základní verze skvělou, jednoduchou, rychlou, napínavou a akční hrou, která nezabere celý večer a nabízí dost výzev (spolu s achievementy ke stažení), aby ještě dlouho bavila sama o sobě. A už mám na cestě aspoň Spidermana.
Za poskytnutí hry k recenzi děkujeme Blackfire
