Prakticky všechny školou povinné děti hrají počítačové hry a hraje je i čtyři z pěti rodičů. Přesto jen polovina si zahraje spolu s dětmi. A jak vyplývá z online průzkumu, který v létě na platformě Instant Research mezi pěti stovkami rodin provedl výrobce herních periférií HyperX, jen necelá 2 % dětí má počítačové hry úplně zakázané. „Vidím rád, že rodiče nezakazují počítačové hry paušálně, ale přemýšlejí nad tím, ke kterým hrám děti pustí,“ komentuje výsledky psycholog Michal Božík z Výzkumného ústavu dětské psychologie a patopsychologie v Bratislavě. I další výsledky ukazují, že rodiče berou videohry jako součást dětského světa, do kterého se také rádi podívají.
Rodiče už děti od počítačů a her neodhánějí. Pro skoro polovinu rodičů, kteří s dětmi hrají, je to další způsob, jak spolu trávit čas, 38 procent baví stejné hry, pětina rodičů ho bere jako sondu do života svého dítěte. Neznamená to, že by rezignovali na rodičovský dohled. Jak odpovídali v průzkumu, považují hry za součást dnešního dětství, oceňují, že se tím děti učí ovládat počítač, berou hraní jako odpočinek, ale na druhou stranu si uvědomují, že se děti kvůli počítačům málo hýbají a odvádí je to od povinností.
Je vidět, že rodiče už jsou generace, která s počítačovými hrami vyrostla. Ostatně jen pětina rodičů počítačové hry vůbec nehraje (22 % maminek, 17 % tatínků).
Drtivou většinu školáků najdete u počítače nebo tabletu každý den, pětina dětí dokonce hraním stráví denně více než 2 hodiny. 8 procent dětí má na hraní vyhrazený víkend.
Přitom jen dvě třetiny rodičů zajímá, co si dítě na telefon nebo počítač stahuje, jaké hry hraje. Omezují i to, kde si děti hrají – většina dětí hraje hry v pokojíčku, jen 2 procenta si mohou hrát ve škole, 6 % na toaletě.
Společné hraní, i když jde o počítačové hry, může být cesta do dětské duše. Chápe to tak pětina rodičů. A skoro polovina rodičů s dítětem hraje, nejčastěji s těmi nejmladšími, ale nevzdáváme to ani se školáky a teenagery. Čtvrtina rodičů si najde chvilku každý den, aspoň o víkendu si s dětmi zahraje zahraje 37 %, několikrát týdně dalších 14 %. Nejraději hrají budovatelské hry jako Minecraft a Farming Simulator. Překvapivě na druhém místě jsou akční hry, silně zastoupená je komunita World of Tanks a World of Warships. Na třetím místě to jsou vedle sebe RPG (hry na hrdiny), sportovní (NHL, FIFA…) a hry vědomostní (často byly jmenované hry ČT Déčko).
Jak na společné hraní radí i Mikoláš Tuček, dlouholetý šéfredaktor časopisu Score, bývalý moderátor pořadu RE-PLAY a hlavně otec rodiny: „Čas strávený s dětmi považuji za ten nejlepší, ale měl by to být tzv. quality time – tedy ne, že vedle sebe sedíte na gauči a každý si řeší na mobilu svoje, ale skutečně něco děláte dohromady. Pro současnou generaci mohou být takovým pojítkem samozřejmě i počítačové hry, a i když to možná bude chtít ze začátku menší trpělivost (z obou stran), rozhodně je to jedna z těch dobrých cest a doporučuji zkusit.“
Pětina rodičů využívá některou z aplikací pro rodičovskou kontrolu, ale Michal Božík upozorňuje, že podle nejnovějších výzkumů jsou aplikace funkční u mladších dětí, naopak u teenagerů jsou kontraproduktivní. 22 % schvaluje stahované hry, přesně tento přístup Michal Božík doporučuje: „Nejlépe, pokud rodiče vybírají hru společně s dítětem.“ Čtvrtina rodičů je sama vybírá, třetina rodičů si dává pozor na to, kde a kdy dítě hry hraje (aby nehrálo ve škole nebo po nocích). 18 % rodičů stanovila časový strop.
54 % rodičů si proto o hrách s dítětem povídá, 15 % se tohoto světa bojí, neorientuje se v něm, 5 % si s dítětem radí a 7 % se nebaví o hraní vůbec. A proč rodiče nehrají? 36 % na hraní nemá čas, 35 % prostě dětské hry nebaví, 30 % je to ztráta času. 21 % nebaví počítačové hry. Jen 2 % se bojí ztrapnit, 11 procent k tomu nepustí jejich děti.
