O vesmíru se toho povídá hodně. Jedno staré známé pravidlo jest, že ve vesmíru vás nikdo křičet neuslyší. Což je pravda. Ale hlavně se říká, že vesmír je nekonečný. A to platí i v staronové hře No Man´s Sky. Staronové říkám proto, že jak asi většina z Vás ví, tenhle titul vyšel už v roce 2016 kdy se nesetkal vůbec s kladnými ohlasy, a naopak byl hráči tak zatracován, že ho skoro nikdo nehrál. Tvůrci ze studia Hello Games se však nevzdali a Bůh, Cthulhu nebo jakákoliv vesmírná entita jim za to žehnej.
Po letech čekání se nyní dočkávají hráči, kteří brázdí herní světy na Nintendo Switch. Připoutejte si pásy a zhluboka se nadechněte, čeká nás hluboký vesmír. Hluboký jako moje kapsy týden před výplatou a rozsáhlý jako seznam kolegyň Roberta Rosenberga, přesně to si pro Vás časem tvůrci připravili. Hra, která byla dříve drahým a nezajímavým sand boxem je nyní plná života, a hlavně možností včetně příběhů k vyprávění. Samotný zápletku nebudu prozrazovat, ale slouží nejen jako jedna z slušná výplň, ale také jakožto dobrý průvodce možnostmi, které hra nabízí.
Základem nové verze je tedy příběh nebo by alespoň měl být. Potom co se proberete vás hra vodí za ručičku a učí, jak těžit nerosty a kyslík a další radosti potřebné k přežití. Už u toho jsem žasnul s čím vším musím během hraní počítat. Ochrana skafandru vůči vnějším vlivům klesá a je třeba ji občas doplnit pomocí právě vytěžených nerostů. Jednotka pro podporu života si zase časem žádá kyslík a pak je tu samozřejmě také zdraví nebo stamina. Prozatím je to takový simulátor přežití, dokud nenajdete vesmírnou loď s tajemným signálem, který je třeba rozluštit. V tu chvíli jsem měl pocit, že toho bude k objevování daleko více a nebyl jsem daleko od pravdy. Nastal čas vydat se po stopách odesílatelů zakódované zprávy.
A to samozřejmě nejde bez paliva. A jak se získá palivo? No přirozeně těžbou surovin a dalším zpracováním. Takže těžební laser do ruky (trpaslíkům by z takového náčiní buď ztvrdly samým vzrušením vousy nebo by vás vzali krumpáčem mezi oči se slovy o zneuctění práce vašich otců a jejich otců) a hurá kutat. Musíte přitom ovšem dávat pozor na palivové články laseru, které se také musí občas doplnit. K výrobě něčeho smysluplnějšího než základní ochrany oděvu, je potřeba speciální přenosný fabrikátor. No a ten lze získat pouze po postavení základy. Ptáte se jaké základny? No té, bez které časem neuděláte ani ránu.
Středobodem základny je její počítač. Bohužel nejde o Hollyho a naštěstí ani o HALA 9000 (i když toho připomíná načítací obrazovka), ale o prostou chytrou konzoli, která ustanoví vaše území a dá vesmíru vědět, kde jste. Jinými slovy takové vesmírné „Tady je Krakonošovo“. Dál už stačí jen pár podlah, nějaké ty stěny, střecha a máme přinejmenším příjemný útulný pokojíček.
Tenhle kryt se později stane alfou a omegou na planetách, které navštívíte, protože našemu hrdinovi automaticky dobíjí odolnost obleku. Moc se mi přitom líbily detaily, které tvůrci do titulu zakomponovali. Prostě jste na ohnivé planetě a přijde bouře. Teplota se prudce zvedne, a na HUDu vidíte, jak odolnost obleku rapidně klesá společně s aktuálním ukazatelem teploty, při které by se potil i sám ďábel. No a pak projdete do své základny, dveře se zavřou a v místnosti je najednou příjemných 19 stupňů a oblek se začne automaticky obnovovat, zkrátka nádhera.
Na druhou stranu někdy je těch detailů až příliš. Když jsem poprvé zapnul vylepšenou verzi scanneru a začal mapovat okolní prostředí nevycházel jsem z údivu co všechno mohu katalogizovat. Na různých planetách se nachází rozdílné druhy fauny i flory, ale časem se i tak začnou prolínat. To je samo sebou v pořádku nezapomeňme, že celý tenhle vesmír je automaticky generovaný. Trochu problém jsem však měl s tím, že v rámci HUDu bylo těch informací zkrátka až moc a trochu střídmosti v zájmu přehlednosti by neuškodilo.
A to se týká i ztvárnění jako celku. Nesmírně si cením toho, že autoři chtěli vesmír udělat opravdu nekonečný, ale možná než na jeho rozpínavost, se mohli zaměřit trochu i na jeho vizualizaci. Grafické bugy nebo přehmaty se totiž objevovaly vcelku často. Asi nejčastěji mě zaskočil průchod krajinou, do které se najednou promítlo spousty dalších rostlin a nově i nějací tvorové. Pakliže by se objevili alespoň někde v povzdálí, neřekl bych půl slova, ale když se několikrát stalo, že vyskočili přímo přede mnou, nezbylo než pozdvihnout významně obočí.
Další chybičkou bylo například procházení zvěře skrze moji základnu. To se mě obzvláště dotklo. Když jsem se vrátil z dlouhé výpravy na hranici životnosti skafandru, uvítal mě uprostřed místnosti podivný čtyřnožec, který tam prostě jen stál. WTF? Kdo se opovážil narušit můj chrám, kdo se odvažuje znečistit moji hermeticky uzavřenou svatyni, kde jsem v bezpečí chráněn před rozmary počasí a hraju si na alchymistu a geologa? Bez zaváhání jsem okamžitě začal potvoru porcovat důlním laserem, aby se ve výsledku prostě sebrala a prošla zdí ven a mě nechala se spadlou čelistí za sebou.
Do třetice zmíním levitování nerostů. Když se rozhodnete jiným druhem laseru hloubit třeba bronz ze země, může se stát, že se otočíte a nad vámi bude levitovat kus horniny, kterou jste ještě nevytěžili. Mohu vás ubezpečit, že rozhodně nejsme na Pandoře, aby kusy skály létaly jen tak vzduchem, o to více to mrzí. Celkově No Man’s Sky po grafické stránce mírně zaostává, protože vyjma zmíněných chyb i úroveň detailů není úplně valná. Původně jsem si myslel, že jde pouze o zdání, když jsem hrál s konzolí ukotvenou v dokovací stanici, ale když jsem pak vzal Switch do ruky, kvalita obrazu se vůbec nezměnila. Co tedy hra dohání svým rozsahem, to bohužel chvílemi ztrácí z hlediska grafiky.
Je to velká škoda, protože třeba přílet do první vesmírné stanice vám prostě vyrazí dech. Jakmile ale navštívíte nějaké další a začnete obcházet i různé prodejce a jiné NPC, tak vše působí lacinějším dojmem. Se všemi NPC přitom můžete prohodit alespoň pár slov a od některých se například i učit rodný jazyk. Druh svojí postavy si přitom můžete na stanici změnit. Já se tak z nikdy neodhaleného kosmonauta ve žlutém skafandru stal křížencem ještěrky a žáby a spolojenosti jsem si jen zakvákval. Na stanici nechybí ani vylepšování vesmírné lodi a další technické vymoženosti.
Co se týká hudby, byl jsem nadmíru potěšen. Po celou dobu ve mně evokovala při průchodu krajinou pocit, že jsem v Interstelaru nebo vesmírném National Geographic. V některých sekvencích, například při zdolání nějakého milníku, je opravdu povedená a o to více mě mrzí, že neexistuje oficiální elektronická verze soundtracku nebo alespoň já jsem ji nenašel.
Co říci k tomuhle vesmírnému dobrodružství na závěr? No Man´s Sky je bez pochyby titul, který z popela svého prvotního zatracení povstal jako bájný Fénix, kterému však v letu trochu brání grafické bugy a chvílemi možná až příliš mnoho zobrazovaných informací na obrazovce. Na druhou stranu je velmi chytlavá a bezpochyby u ní prosedíte hodiny a hodiny vydáváním se na místa, kam ještě žádná lidská noha nevkročila.
Za poskytnutí hry děkujeme společnosti Cenega
