Duna: Zrada je hra pro 4-8 hráčů ze stejného prostředí jako nedávno recenzovaný kousek. Stejně jako předchozí titul zde stojí hráči proti sobě, ale tentokrát jsou rozděleni pouze do dvou týmů – na Atreidy a Harkonneny. Vyhrává ten, kdo zaútočí na správný cíl a co nejvyšší silou, čímž nakonec získá bodovou převahu, ale tak jednoduché to samozřejmě není. Hned se jdeme podívat proč. Jedna partie by měla středně schopným hráčům zabrat cca půl hodinku.
Zpracování Duny: Zrada je kompaktní, hra se hodí na cesty do vlaku, nevyžaduje skoro žádné místo na stole, a kromě karty akcí, které musí být vidět, nepotřebujete skoro ani stůl. Drtivá většina komponent jsou karty – akce, identity, vlastnosti i zaměření, ve hře je pouze 9 žetonů, a to ani ty nejsou moc potřeba (třeba rozdávající hráč či ukazatel kol). Do tisku se bohužel vloudila chyba na jedné kartě, ale nic světoborného, na hru to nemá prakticky žádný dopad. Pravidla jsou krátká, přehledná a vysvětlují všechno, co ke hře potřebujete tak, aby skoro nebyl prostor pro pochyby. Oproti dříve recenzovanému kousku je to spíš taková menší písečná vlnka než celá duna, ale zase je ideální na hraní prakticky kdekoliv.
Hra se dělí do celkem pěti kol, z nichž první tři jsou hlavně debatní a plné hádání, protože se snažíte přijít na to, kdo je kdo, a to pomocí akčních karet, které si berete. Navíc se snažíte neodhalit svou identitu, aby se na vás jako na šlechtice sesypaly na koci hry všechny útoky. Na stole jsou vyložené tři různé akční karty, které se snažíte brát nejen, abyste zjistili, kdo je kdo, ale taky, abyste si při závěrečném hodnocení získali cenné body. Na druhou stranu vás karty, které si berete, mohou prozradit, a když se ale snažíte protivníky zmást, že si jako Atreid berete harkonnenské karty, připravujete se tím o body pro svůj tým, takže hra často skončí rozdílem jednoho dvou bodů, kdy se bijete do hlavy, že jste toho assassina brát neměli. Po třech akčních kolech jsou dvě kola zaměřovací, kdy na sebe hráči na základě zjištěných informací útočí a brání se tak, že si rozdávají karty (opět tajně). Cílem je, aby všechny útoky šly do šlechticů a všechny obrany na nich skončily také. Po tomto kole přijde na řadu závěrečné bodování, což vede ke klasické přetlačované. Kdo má na konci sčítání víc, patří mu celá Duna.
Hra je z velké části diskusní fórum, protože vás vede k tomu se obviňovat, obhajovat, napadat, zpochybňovat, a to proto, že karty identity máte skryté přede všemi, a ještě zamíchané tak, abyste ani sami nevěděli, co o vás kdo ví. Nicméně vás hra nabádá k tomu, abyste o svých zjištěních dle libosti diskutovali. Problém vyvstává ten, že se můžete buď sami prozradit, případně jako Atreidé vyklopit, kdo je váš šlechtic, a tím ho odsoudit k záhubě, protože za útoky na něj ztrácíte víc bodů než Harkonneni. Je to mnohovrstvá hra, kterou samozřejmě nejde vy/hrát jedním způsobem, ale hodně se spoléhá na sociální interakci mezi hráči, která samozřejmě mnohdy natahuje herní dobu až na násobek odhadu na krabici. Ale když se lidi baví, pak čím déle, tím pochopitelně lépe.
Asi není úplně nic, čím by si mě Duna: Zrada úplně získala do té míry, že bych ji měl jako must-have na každé návštěvě, ale na druhou stranu je to dost zajímavá hra, která si tu zradu vykládá trochu po svém. Ve většině her jsem měl co dělat, abych si vzpomněl, kdo jsem vůbec já, protože míra všudypřítomných informací je velká, ale hlavně matoucí, většina hry je čisté hádání, protože z jedné karty se dá máloco zjistit. Nevýhodu jsem měl toho, že jsme to hráli jenom v minimálním počtu, a tedy ve čtyřech, kde jsme se sborově shodli na tom, že s narůstajícím počtem hráčů by i hra nabyla na kvalitě, zajímavosti, a intenzitě. A možná by se objevila i nějaká ta velká zrada.
Za poskytnutí hry k recenzi děkujeme Blackfire
