Tak jsem se konečně dočkal. Čeho, ptáte se? No přeci vydání dalšího z pravděpodobně nikdy nekončící řady duchovních nástupců stařičkého Transport Tycoonu, tentokráte v podobě nejnovějšího přírůstku i na konzolích nové generace, Transport Fever 2. Tuto hru jsem bedlivě sledoval již od samotného oznámení skutečnosti, že se na trh dostane i tzv. Console Edition, zkrátka verze, kterou si patřičně užijete namísto myši a klávesnice i s pouhopouhým ovladačem. A již na tomto místě musím zmínit, že je skutečně o co stát. Pojďme se však spolu podívat, na co se budovatelských strategií chtiví konzolisté mohou těšit.
Jak jste již patrně pochopili z prvního odstavce, na nás hráče nečeká nic menšího než obligátní budování logistického impéria, tedy aktivity, které již před mnoha dlouhými lety započala velká řada z nás právě s titulem Transport Tycoon, který od té doby vyšel snad na všech myslitelných platformách. Samozřejmě, zde je vše dotaženo k mnohem větší detailnosti a kromě "bezcílného a nekonečného" budování v režimu volné hry máte k dispozici i kampaň. Tu jsem si osobně užil zatím asi nejvíce, jelikož v jejím rámci zavítáte jednak do mnoha různých období dějin, které promlouvaly do vývoje dopravy jako takové, a kromě toho i do mnoha rozličných prostředí po celém světě. Budovat své logistické trasy a dopravní impéria budete tak při plnění slušně variabilních úkolů například v tropech, vyprahlých pouštích či sibiřské tajze, přičemž vás hra velmi hezky provede jak úplnými základy hry, tak i pokročilejšími herními mechanikami, které později rozhodně využijete, případně si s jejich využitím řádně ulehčíte sandboxové budování.
Kromě hlavních úkolů lze v rámci kampaně plnit i řadu menších, vedlejších. Ty bývají zpravidla také velmi vhodně naroubovány na okolí, ve kterém se zrovna nacházíte, takže tu budete zajišťovat dostatek návštěvníků v cirkuse, jinde zase vykopávat ukrytý poklad či hledat lék na rýmu, uschovaný v exotických rostlinách. Každá z úrovní je navíc naprosto dokonale doplněna stylovým hudebním doprovodem, tedy melodiemi, které jasně reprezentují oblast, ve které právě stavíte. To mi udělalo obzvláště velikou radost a mnohokráte jsem se přistihl pobrukujíc známé melodie. Ke kampani se v budoucnu jistojistě ještě budu muset vrátit obzvláště pro sesbírání ocenění vedoucích ke zisku prozatím nedobytých trofejí, nicméně to mi rozhodně nevadí, jelikož si úkoly v perfektní atmosféře užiji milerád znovu.
Jak jsem se již zmínil ohledně kampaně, fungující jako naprosto parádní forma tutoriálu, tak vězte, že se v jejím rámci naučíte vše potřebné, co využijete při transportu nákladů všeho druhu, kombinací jednotlivých průmyslových odvětví, přepravy lidí a různých forem dopravních prostředků, takže si nemyslete, že byste vše vozili pouze po silnicích a kolejích. K dispozici také dostanete vodní dopravu i tu leteckou a je každopádně zajímavé si posléze v režimu volné hry projít celou historií od roku 1850 až do současnosti (inu, aktuálně se v mé hře odehrává tuším již rok 2200). Co se týče samotného hraní, tak bylo přeci jenom pár věcí, které mi způsobovaly lehké naštvání. Jednou z nich byl fakt, že jakmile sestavíte novou trasu, tak obvykle chvíli trvá, než se na jejích zastávkách začne generovat vytěžený materiál/čekající cestující apod. Vypozoroval jsem, že to se začne zpravidla dít až v momentu, kdy na dané stanoviště/zastávku dorazí některý z vašich vozů, což při delších vzdálenostech působí poněkud rozpačitě, že první "runda" zpravidla bývá prázdná a až poté začnou být vaše vehikly profitabilní. Kromě této mechaniky jsem se také párkrát vyděsil při automatickém ukládání, jelikož v tomto momentu hra zamrzne a při představě o kolik milionů díky případnému pádu přijdu, na mě také několikrát šly mrákoty. Naštěstí se vždy vše rozběhlo jak má a jelo se dál.
Co se týče strategických prvků, tak ty budete převážně řešit při skladbě vašeho "vozového" parku. V pozdějších fázích hry, kdy již máte na výběr několik různých modelů prostředků pro transport cestujících či produktů, budete pravděpodobně dosti počítat, zdali se vám vyplatí flotila kamionů za dvojnásobnou částku co do pořizovacích nákladů či těch na údržbu nebo raději pořídíte menší náklaďáky, které vás vyjdou na polovinu i při nižší životnosti. Nebo jestli postavíte elektrifikované koleje, aby vaše vlaky mohly svištět rychlostmi přesahujícími 200 km/h oproti značně pomalejším dieselovým mašinám. Na druhou stranu, takováto dilemata na vás čekají až při hraní na vyšších obtížnostech, kdy Transport Fever 2 přestává být štědrým titulem a jediným jeho cílem je odrbat vás na čem to jen jde. Na lehčí obtížnosti pak stačí nějaká ta bankovní půjčka, vybudování jedné rentabilní trati s dvěma, třemi vláčky a úspěchy se dostaví poměrně záhy.
Co se týče grafického zpracování, tak i zde musím autory vychválit, jelikož vše se hýbe naprosto dokonale, animace jednotlivých průmyslových lokací vypadají perfektně a jsou vždy doplněny odpovídajícími zvuky. Kromě toho je také možné se kdykoliv přepnout do kteréhokoliv vozidla a podívat se na herní svět pěkně z jeho perspektivy, přičemž můžete rovnou zanalyzovat jeho výkon a přínos vaší společnosti. Mnohokrát jsem se tak přistihl v momentech, kdy jsem z pohledu strojvedoucího uháněl rozlehlou krajinou, případně tunely vyhloubenými v kopcích a horách nebo když jsem pořídil svůj první Boeing (ve kterém létali pravidelně asi 4 cestující) pro urychlení cest z jednoho rohu mapy do druhého.
Někdo by mohl namítnout, že hra je příliš jednoduchá a nejedná se o až takovou simulaci, jak by se na první pohled mohlo zdát, nicméně musím říci, že minimálně v mém případě se autorům přesně podařilo nastavit pomyslnou hranici mezi zábavným titulem a hraním si na manažera korporace se vším všudy. K dispozici máte dle mého skromného názoru veškeré nástroje, které potřebujete, od přehledů financí, stavu vaší "podnikové flotily" přes detaily jednotlivých měst s jejich problémy apod. Díky těmto informacím je pak velice snadné zacílit vaše další akce a rozjet hru přesně podle vašich vlastních představ. Osobně mám s Transport Fever 2 pouze jeden zásadní problém. Od doby, kdy jsem ji poprvé nainstaloval do konzole, nešel jsem spát dříve než ve 2 hodiny ráno, což rozhodně neprospívá mému již tak poměrně značnému spánkovému deficitu, ale co mám dělat. Ta hra prostě nejde vypnout... Však to znáte, ještě propojím tyto dva body, jé nový vlak, musím zkusit... Jedná se zkrátka o moji novou "závislárnu", kterou s klidným srdcem doporučím všem fanouškům her, ve kterých se mnohem více buduje než ničí. Bavit vás bude, o tom jsem přesvědčen.
Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti Playman
