Poslední úder: Avalon je rychlá PvP hra pro dva hráče, kteří se proti sobě postaví do arény, zasazené do světa Tainted grail, tedy artušovské Anglie. Jedna partie zabere ani ne čtvrthodinku, tak se do toho pustíme rovnou a zhurta a naberem to na rohy, jak by to udělal Mlhonoš.
Na to, jak malinká je krabička, je hra překvapivě nacpaná komponenty. Ty jsou navíc dost různorodé, od všeho tu máme něco, takže karty, žetony, kostky i kostičky. Co je na zpracování úplně nejlepší, tak že samotná krabice slouží jako herní deska a zároveň pozadí dokreslující atmosféru. Kostky zranění jsou lehké a dřevěné, protože neslouží jen jako ukazatele toho, jak moc jste už dostali na budku, ale při ověření sražení je musíte navíc stavět na sebe jako věž. Graficky je Poslední úder věrný svému zasazení a není mu moc co vytýkat. Pravidla jsou dost hutná a první hra se protáhne klidně i na trojnásobek času, než se vám do ruky dostanou všechny mechaniky, nejsou v nich vyloženě zmatky, ale pár věcí by se dalo vysvětlit lépe.
Hra na to, jak kostrbatý je začátek, zas tak složitá nakonec není. Stojíte proti sobě a bušíte jeden do druhého, dokud jednomu neodzvonilo. V rámci jednoho bojového kola se střídáte na tazích a vyměňujete si rány tím, že ze stolu berete odpovídající karty, které ale tím, že provedete jejich efekt, zdaleka nekončí ve své funkci. Stejně jako krabice a kostky zranění, i bojové karty mají dva různé účely – pomocí symbolů v levém horním rohu totiž platíte za speciální kombo schopnosti, které jsou unikátní pro každého bojovníka. Symboly šipek se navíc přesouváte, po odhození karty se štítem se pak můžete krýt. Z hlediska herních mechanik je hra podle mě vymyšlená dost dobře.
Herní doba potom, co si všechny mechaniky osvojíte, odpovídá těm 15 minutám za kolo, ale hraje se na dva vítězné body, takže spíš počítejte se dvoj-trojnásobkem času. Rozložení a úklid jsou díky plastovému insertu otázkou minuty dvou, takže zbývá víc času na akci. I když jsou k dispozici jen tři postavy, ve jménu víceúčelovosti má každá karta dvě strany, a tak je každou postavu možné hrát ve dvou a opět překvapivě unikátních stylech. Někdo se víc hodí proti dalšímu, nicméně bych řekl, že souboje jsou dost vyrovnané za všech okolností, díky náhodně rozdávaným kartám, a i když skončí první kolo naprostou dominancí, druhé může, díky odhalené druhé dovednosti poraženého, dopadnout úplně obrácené, a rozhoduje až poslední zápas.
Poslední úder mě ohromil zejména tím, že prakticky všechny herní komponenty mají dvě funkce, což mi přijde jako naprosto geniální tah, kterým se z tak na pohled malé hry vytřískalo maximum. Hraje se dobře, dynamicky a všichni bojovníci jsou vyrovnaní a dostatečně unikátní na to, aby jejich souboje hodně dlouho bavily. Líbí se mi přidaná kostková varianta ověření KO, protože stavění kostek je sice papírově napínavější, ale já upřednostnil klidnější řešení hodem kostkami, i když to znamenalo kolikrát prohrát kvůli hodu 1 1 3.
Za poskytnutí hry k recenzi děkujeme Albi
