Každá hra z dílny finských vývojářů ze studia Housemarque je příslibem parádní akce. Přeci jen v herním průmyslu toho mají už hodně za sebou. Sice nedělají hry megalomanských rozměrů, ale jejich „malé velké“ hry mnohdy stojí za to, a počet hodin s nimi strávených hovoří jasnou řečí. Jde o zábavné hry, u kterých nemusíte takřka nic řešit. A o to víc jsem se těšil na jejich nový počin - Alienation. Pro vaši představu, jde o duchovního nástupce Dead Nation. Čili - hovoříme tu o solidní a intenzivní izometrické akci.
Veškeré to bohapusté střílení a ničení všech nepřátel má i nějaké příběhové opodstatnění. Tím je invaze mimozemšťanů Xenos na naši matičku Zemi. Vy jste poslední naděje pro celé lidstvo. Přesněji řečeno poslední nadějí pro naši planetu Zemi jsou organizací UNX vyvinuté robotické obleky, jenž dávají - nám běžným smrtelníkům - sílu, díky níž se dokážeme postavit těm zlořádům. Takže vybrat zbraň a jdeme na ně!
Výběr misí probíhá velmi intuitivně. Na mapě světa vidíte jednotlivé destinace, kde je potřeba vaší pomoci, takže stačí si jen vybrat a jít do akce. Klidně i sám. Ale tady narazíte na první problém, kdy vás hra trestá za to, že hrajete sólo a jasně vám dává najevo, že byla koncipována pro kooperativní hrátky. Takže buď se smíříte s tím, že budete každou chvíli umírat nebo se pustíte do akce s kamarády. Nebo to necháte na náhodném matchmakingu.
Při výběru mise vidíte rozehrané hry, na jaké jsou obtížnosti, a pokud je ještě jedno ze čtyř míst ve hře volné, můžete kdykoliv přistoupit. Musím uznat, že si autoři dali tu práci a vše vyladili, takže během chvilky jste mezi parťáky a zachraňujete svět. A obecně nějaké lagy nebo cokoliv podobného se zde nekoná. Nicméně, toto přistoupení do hry sebou nese jedno „ale“. Jde o to, že je úplně jedno, v jaké fázi je daná úroveň kolegy už rozehraná. Nejednou se mi tak stalo, že jsem vstoupil v době, kdy už bylo takřka po všem a stačilo si jen vyzvednout odměnu, přivolat vrtulník a odjet na další ohrožené stanoviště. Což je škoda, obzvláště když hru procházíte poprvé a chcete si užít celý příběh.
Procházení příběhu stojí opravdu zato. Tedy pokud jej chcete vnímat, protože mise jsou prokládány neustálými - ale nikterak vtíravými - rozhovory se základnou. Takže máte pocit, že na to nejste sami. Ale může se stát, že se vám do hry vloudí protihráč, který má za úkol vás zlikvidovat. Tedy pouze pokud si při startu mise zaškrtnete režim Invaze. Nesmírně chytře je vyřešena i PvP část. Upřímně řečeno, sice mě neoslovila, ale je to tím, že obecně PvP nemám moc v lásce, a spíše se věnuji kooperaci. Své fandy si tento režim ale určitě najde.
Jak je asi patrné, Alienation je kooperativní hra každým coulem. Druhou vlastností, která k této hře určitě patří, je jednoduchý ale komplexní RPG systém. Začíná to už výběrem postavy, přesněji řečeno robotického obleku, s nímž se vydáte na cestu.
Na výběr jsou tři možnosti. Jednak je to klasický Tank, který všechny drtí svojí mohutnou silou, uprostřed vřavy může všechny odhodit a značně všem ubrat na životech - zásah jeho paprskem přežije málokdo. Druhou volbou je Biospecialista, který se určitě hodí do party pro svoji schopnost léčení nebo vypouštění jedovatých oblaků ničících vše v jeho oblasti. Poslední možností je Sabotér, kterého si můžete oblíbit pro jeho schopnost zneviditelnění, po čertech dobrý meč anebo využití kontaktů a seslání vzdušného úderu kam se mu zlíbí.
Jak je patrné, jednotlivé charaktery se od sebe výrazně liší. Classy mají své vlastní stromy dovedností, které se od sebe také liší. Za získané zkušenosti se určitě budete chtít dopracovat k ultimátním schopnostem, abyste se dokázali postavit i těm největším výzvám. Jen je škoda, že vývojáři nedali k dispozici čtyři rozdílné charaktery vzhledem k faktu, že kooperace je pro až čtyři hráče a ne tři. Nicméně úplně ideální je, když se v partě sejdou všichni tři výše jmenovaní, protože se mohou chytře doplňovat.
Ne. Po vzoru Destiny, Diabla, The Division nebo jakékoliv jiné hry tohoto typu to dohráním teprve začíná. Resp. dosažením 30. levelu vaší postavy. Protože celou tu dobu sbíráte zbraně a předměty rozdílného typu. Od bílých „zmetků“, po kterých sáhnete tak akorát na začátku hry, až po ty fialové nebo žluté – exotické - , jež si schraňujete a snažíte se je postupně upgradovat. Ano, každá zbraň se dá následně vylepšit ještě za posbíraný materiál, padající z bossů nebo za řešení vedlejších misí.
Co mě trochu zamrzelo, bylo to, že všechny zbraně vypadaly graficky úplně stejně. Jediné, v čem se liší, bylo číslo jejich destrukce. Je to sice detail, na kterém možná až příliš bazíruji, ale trocha práce od autorů by nesmírně potěšila.
Jak jsem zmiňoval, Alienation v momentě dohrání rozhodně nekončí a end-game nabízí možnost zahrát si všechny mise na daleko těžší obtížnost. Je pravdou, že tato fáze je mnohem frenetičtější a nabízí více výzev, protože bossové se jen tak lehce nevzdají. Další možností jsou tzv., UFO mise, které patří opravdu k tomu nejnáročnějšímu, co hra může nabídnout. Odměna je ale opravdu zajímavá..
Přikláním se spíše ke grafickému skvostu. Zcela reálně, hra vypadá lehce nadprůměrně a i některé velké tituly by mohly závidět. Housemarque si fakt vyhráli z každým detailem, a částicové efekty jsou vidět téměř všude. Ve finále je pak bojiště plné efektů - od ohnivých plamenů, přes třaskající bomby, lasery ukazující směr vaší střelby, po odlétávající kusy nepřátel a další. Navíc i během těch nejtužších soubojů se hra ani na sekundu nezadrhla a vše běželo jak po másle. Jen jsem měl občas problém se zorientovat, kde jsem já ve všem tom mumraji, ale to už je můj problém.
Ruku v ruce s hezkým grafickým ztvárněním je nutno vyzdvihnout i zvukovou stránku věci. Ta je opravdu na vysoké úrovni: kvalitní dabing, zvuky jednotlivých zbraní a tak dál.. Nedivte se, když se po chvilce přistihnete, že se nemůžete od displeje odtrhnout. Hra vás pohltí a omotá si vás kolem prstu. No, když nad tím tak přemýšlím, moc se mi nelíbilo interface menu, které mi přišlo takové „suché“. Ale to už opravdu hledám mouchy na jinak skvělé hře.
Rozhodně ano. Tedy za předpokladu, že máte rádi izometrické akce. Nečekejte od Alienation futuristické Diablo, ale spíše alternativu pro přes rok starý Helldivers. Vývojáři si vás postupně začnou omotávat kolem prstu a po přibližně deseti hodinách sice dohrajete příběh, ale honba za cenným lootem teprve začíná. Určitě vás některé věci budou štvát nebo zamrzí, ale jinak obdržíte dokonale audiovizuálně zpracovanou řežbu bez technických komplikací.
Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti Sony Czech.
