A je to tu. Rok se s rokem sešel a nemůže tomu být jinak, než že se opět dočkáváme videoherní dvojice od EA v podobě titulů FIFA a NHL. Dnes se podíváme na první z nich na zelený pažit, zpracovaný ve hře FIFA 21. Kvalita série nijak extrémně v minulých letech nevyčnívala co do novinek, a i když se sem tam nějaká našla, nejednalo se prakticky o nic radikálního. Pojďme se nyní spolu tedy podívat na to, jak si stojí letošní ročník a zdali si autoři zaslouží nějakou tu vaši investici.
Inu, ihned na začátku musím říci, že EA pokračují v nastoleném trendu mini novinek, což sice nutně nemusí znamenat nic zásadně špatného, nicméně za sebe musím říci, že revoluce se skutečně prozatím nekoná. Na druhou stranu, evoluce to přeci jenom jakási je a fanoušci pravděpodobně nebudou zcela naštváni (například jako jejich kolegové na Nintendu Switch). Ač se tedy letos nedočkáme žádných razantních úprav co do herních režimů či technologického zpracování, dá se říci, že tím nejpozitivnějším faktem jsou změny, kterých se dočkal populární režim kariéry.
V něm si jeho fanoušci opět o něco více přijdou na své, jelikož se tento mód dočkal obohacení, především v manažerské části. Oproti předchozím dílům, kdy jste měli možnost zápasy buď odehrát nebo rychle odsimulovat, letos máte k dispozici jednu možnost navíc, která je vítaným osvěženým v zaběhnutých kolejích. Jedná se o podobnou věc, jaká je k vidění v klasických fotbalových manažerech, a sice to, že lze zápas sice simulovat, ovšem také do něj v rámci "automatického" hraní zasahovat. Můžete tak za běhu rozhodovat o exekutorech přímáků, střídat konkrétní hráče či upravovat taktiku vašeho týmu přesně podle prezentované hry vašeho týmu. Jelikož máte neustále na očích všechny důležité statistiky zápasu, je rozhodování vskutku intuitivní, pakliže si alespoň trochu užíváte trenérskou práci. Samozřejmostí je i přehled o únavě jednotlivých borců, takže lze i taktizovat, abyste si vaše největší esa nevyšťavili před nadcházejícím důležitým střetnutím. V rámci kariéry drobnými úpravami prošel i trénink vašich svěřenců, který se nyní točí okolo vámi vybraných hráčů, kterým průběžně plánujete jednotlivé cviky. Pomocí nich není poté nikterak složité "přetransformovat" zvoleného čutálistu ku obrazu svému a zaměřit se na zcela jiné aktivity, díky kterým budou navyšovány vámi požadované atributy.
Kromě manažerského režimu si v rámci kariéry samozřejmě můžete vytvořit svého borce a vrhnout se tak do bojů o své místo na slunci. Kupříkladu já, vytvoříc si sám sebe, jsem neomylně zamířil do celku Manchester City, nicméně pořádně velké a nemilé bylo mé překvapení, když jsem se do základní sestavy dostal až zhruba po pěti odehraných utkáních, a to navíc pouze na první půlku. Inu co, však samozřejmě, že nějaký zelenáč, kvůli kterému musí sedět Agüero na lavičce nemůže hned ze startu vystrnadit tohoto pána z jeho postu napořád, nicméně jak se se svým fotbalistou zlepšujete, dostáváte čím dál více prostoru. A jako třešnička na pomyslném dortu byla samozřejmě pozvánka do našeho nároďáku, který jsem mohl podpořit svými góly v kvalifikaci na světový šampionát, která celkem zvládla přebít frustraci ze skutečnosti, že do ligy mistrů mě trenér takřka vůbec nestavěl, i když bych zajisté svými góly napomohl. Je to zkrátka běh na delší trať, vychovat z nováčka toho správného "kopáče". Každopádně se nyní tento režim stal pro mě tím hlavním, především i z toho důvodu, že populárnímu Fifa Ultimate Team jsem nikdy extra na chuť nepřišel, především díky konkurentům s našlapanými týmy nedlouho po vydání hry, kteří si mě až nechutným způsobem většinou mazali na chleba se svými rychlíky a přesnými střelci.
Co se samotného FUT týče, tak jsem jej v rámci testování samozřejmě vyzkoušel a vcelku příjemným zjištěním bylo, že autoři letos přidali řadu způsobů, jak v tomto režimu strávit nějaký ten čas. Můžete se tak ve dvojici vrhnout do soubojů o lídra divize, přátelských zápasů či populárních soubojů sestav. Samozřejmostí jsou poté odměny, které získáváte za plnění kooperativních cílů ,takže je skutečně vhodné více než kdy jindy táhnout za jeden provaz. Novinkou v módu jako takovém je také možnost tvorby vlastního stadionu, který lze řádným způsobem upravit dle svého gusta pomocí kosmetických prvků, které si buďto zakoupíte nebo odemknete samotným hraním. Můžete se tak poté kupříkladu odlišit od svých rivalů a jejich stánků pomocí pokřiků, chorálů, hymny týmu a mnoha dalších prvků. Co pro změnu zmizelo, jsou tentokráte kartičky fyziky, takže není nutno únavu kompenzovat nezřídka drahými nákupy, jelikož únava se po zápase sama odporoučí a do dalšího nastupujete s čerstvou partou. Kromě těchto dvou režimů nechybí klasika v podobě rychlého zápasu, tréninku, tvorby nového či existujícího poháru, sezóny nebo samozřejmě licencované evropské ligy, zastoupené Ligou mistrů či Evropskou ligou a ostatními.
Ptáte se, jak je na tom letos FIFA co do hratelnosti? Inu, na první pohled si rozdílů všimnou patrně pouze hráči, kteří se předchozím ročníkem zevrubně zabývali po celý rok, nicméně po několika utkáních si lze povšimnout několika rozdílů. Vylepšen byl bezesporu systém přihrávek, které jsou nyní prováděny opět o něco méně kostrbatě a díky přesnějšímu ovládání často vznikají situace přečíslení, kdy díky zvládnutí této techniky se vaši hráči dostávají do gólových šancí. S tím souvisí i možnost ovládání ostatních hráčů, kterým lze učit směr náběhu na přihrávku, zatímco ovládáte hráče s balonem. Samozřejmě, občas se tým nesetká zcela s pochopením a spoluhráč může skončit v ofsajdu, nicméně po trpělivém vychytávání tohoto systému se vám zajisté podaří natrénovat nebezpečné situace proti soupeřově obraně. Co se týče pohybu hráčů, subjektivně mi přijde, že se opět o něco lépe pohybují, respektive reagují na změnu směru pohybu. Hra je tak plná zasekávaček a následných kliček a jaká je to radost sledovat, když ještě bránícímu hráči nasadíte housle, nebo jej oběhnete po posunu míče, je to k nezaplacení. No, a komu by nestačilo běhat po solidně ztvárněných trávnících, které navíc budete navštěvovat v různém počasí, může zamířit na ulici, jelikož vloni představený režim Volta hlásí také návrat.
Pakliže vás v minulém ročníku Volta překvapila v pozitivním smyslu tohoto slova, máte právo být letos lehce rozladěni. Co se příběhového pozadí týče, jedná se vskutku pouze o jakousi nastavenou omáčku, které by se příběh říkat asi ani nemělo. Existuje tu sice volba Debut, která by měla suplovat tuto záležitost, nicméně se jedná pouze o jakýsi úvod do režimu jako takového a na zadek vás neposadí ani cutscény se známými tvářemi tohoto sportu. Cílem zkrátka je absolvovat několik turnajů a... samozřejmě se stát tou největší hvězdou. O mnoho lépe jsou na tom zápasy jako takové. Machrovinky a fintičky jsou zpět, stejně tak různá hřiště s odlišnými parametry, velikostmi branek i týmů, které se zápasu účastní. Ani zde nechybí možnost multiplayeru, takže vám nic nebrán domluvit se s kámoši a odehrát pár zápasů v několika světových metropolích. Lokací je celkem 23, co žje solidní číslo a kdyby nebylo poměrně jalového Debut režimu, mohla Volta působit jako menší, avšak zábavný doplněk. Sice vás do tohoto způsobu hry nikdo nenutí, ale někoho, kdo by chtěl ze hry vyždímat maximum, bude se u tohoto "příběhu" pravděpodobně dost nudit.
Komu tedy nejnovější FIFU doporučit? Budu se opakovat a stejně jako vloni zmíním, že určitě těm, kteří nehráli minulý ročník nebo naopak i skalním příznivcům série, kteří uvítají drobné změny a samozřejmě aktuální statistiky. Ano, vylepšení sice není přehršel, na druhou stranu musím říci, že každý, kdo má fotbal rád, si přijde na své i letos. Nehodlám zde porovnávat tento titul s konkurencí (jistě víte, koho mám na mysli), nicméně zcela jistě se z mého pohledu jedná o solidní simulaci populárního sportu, která se sice některým hráčům nemusí pozdávat vzhledem k rychlejšímu pohybu hráčů, ale jako celek působí kompaktně, režimů jak hrát je dostatek a ten rok se s novou FIFOU určitě bude dát přežít. A teď už dost, musím na trénink.
Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti Electronic Arts
