Tentokrát se nám do rukou dostala výroční verze k první ukončené dekádě existence hry 7 divů světa. Jedná se o výtvor Antoina Bauzy pyšnící se neoficiálním titulem hry s nejvíce oceněními na světě. Toto desetileté, graficky poupravené balení již naplno vyloučilo hru ve dvou hráčích, jež byla součástí dřívějších verzí, ale byla poněkud těžkopádná. Pokud chcete hrát pouze v páru, tak raději sáhněte po samostatné hře 7 divů světa: Duel. Takže už od začátku se musíte rozhodnout o tom, kterou verzi si vyberete na základě počtu hráčů Vašich partií.
Základem hry jsou herní desky - je jich sedm, na každé je vyobrazený jeden z divů. Hráči si mohou vybrat či vylosovat po jednom pro každého, následně vybrat rub či líc - jedná se o denní a noční verzi stejného pohledu, ale zároveň poskytují jiné herní možnosti. Tyto varianty jdou různě kombinovat, ale obecně platí, že noční verze má o něco větší výnosy za trochu vyšší cenu. Obě jsou však hratelné a rozdíl v náročnosti je minimální.
Krom samotných divů je zde balíček kartiček, resp. tři - jeden pro každý ze tří věků. Karty představují budovy a další lokace města, které budujete v okolí samotných divů. Divy se skládají ze dvou až čtyř kroků, jež můžete postupně splnit tím, že nastřádáte a zaplatíte suroviny. Za stavbu části divu získáte nějaký bonus či výhodu. Pokud se Vám během hry nepodaří dostavět celý div, neznamená to, že automaticky prohráváte. O výhře rozhodují body, které můžete získat mnoha dalšími způsoby. Ve hře nechybějí ani žetonky - ať už kartonové mince nebo žetony výsledků silových střetnutí s bodovým ziskem či ztrátou.
Po grafické stránce se jedná o zdařilý kousek. Už krabice se snaží navodit pocit luxusnějšího artiklu. Jednotlivé komponenty, herní desky i kartičky se pyšní barvami ne úplně běžnými pro deskovky, jako jsou zlatá, stříbrná a platinová kombinované s černým podkladem. K tématu hry, v níž jsou základem antické a starověké divy světa, se tento design hodí. Zároveň je působivý, což pravděpodobně úmyslně reflektuje i již dříve zmíněný vysoký počet ocenění.
Hra probíhá ve třech epochách, na konci každé hráči absolvují vojenské střetnutí se svými sousedy (hráči po své pravé a levé ruce). Po třetím věku a jeho konfliktech se přechází k vyhodnocení. Ale začněme od začátku: v každém věku dostanou hráči balíček sedmi karet, ze kterých vždy jednu vyloží a zahrají, a zbytek posunou k dalšímu hráči. Tato mechanika, tzv. draft, je použita stejným způsobem například ve hře Obludárium. Po vybrání karty si hráč může vybrat ze tří možností: (a) zahraje kartu jako budovu, vyloží ji před sebe na stůl - na tuto akci musí mít hráč suroviny nutné k zaplacení za budovu, (b) zahraje kartu jako část divu, bez ohledu na druh karty či ikony na ní zobrazené - pro tuto akci musí mít suroviny nutné ke stavbě nejbližší části divu zleva - kartu poté zastrčí pod desku na znamení, že daná část divu je dokončena, a (c) zahodí kartu a získá tři zlaťáky z banku.
Pokud hráč nemá dostatek surovin ke stavbě budovy nebo divu, může je dokoupit u svých sousedů (hráč po levici a po pravici). Pokud jeden z nich disponuje danou surovinou, bez ohledu na to, zda ji ve stejném tahu využívá, může si surovinu obstarat za dva zlaťáky. Prodávající hráč nesmí tomuto obchodu bránit. Některé budovy (tržiště), pokud je má hráč vyložené před sebou, poskytují slevu na nákupy určitých surovin. Další druhy budov poskytují svým držitelům výhody či suroviny, některé jsou provázány do řetězců, jež umožňují stavbu dalších zdarma, pokud již máte tu předchozí kartu v řetězci.
Vojenské objekty zvyšují vojenskou sílu svého držitele. Tato hodnota se porovnává na konci každého věku a rozhoduje o vítězi válečných konfliktů. Vítězové získají počet bodů odvislý od probíhajícího věku (1, 3 nebo 5 bodů), poražení "získávají" jeden záporný bod za každou prohru, bez ohledu na to, v kterém věku se tato udála. Tomuto konfliktu se nejde nijak vyhnout, takže je třeba si hlídat sílu svých sousedů.
Předností hry 7 divů světa je krátký herní čas, cca 30 minut na partii, i možnost hrát až v sedmi hráčích, aniž by se nějak výrazně zvýšil herní čas. To je způsobené tím, že většinu akcí mohou všichni hráči provádět simultánně, neboť se nijak neomezují ani neovlivňují. To však může být i kamenem úrazu pro mnohé hráče: hra je nejen dost založena na vlivu náhody, ale hlavně se soupeři v podstatě nijak neovlivňují. Ano, budete si hlídat, co soupeřům předáváte za karty, co mají před sebou a jaké suroviny potřebují k dalším stavbám, a tomu přizpůsobíte svou strategii, ale je to konfrontace pasivní, neboli nepřímá. Jedná se o klasický formát eurohry, kde i nákup surovin od soupeřů probíhá tak, že obchod nemůže být zablokován ze strany prodávajícího, a zároveň lze prodat i suroviny, které hráč sám použije, přestože by je v samotném svém tahu dvakrát použít nemohl.
Na hru s tak krátkým herním časem je však potřeba docela dost vysoké strategické myšlení. Každá hra je jiná, body navíc můžete získávat z různých kategorií a není možné se věnovat všem, takže je nutné se včas správně vymezit a soustředit se na malý okruh zájmu a ten správně kombinovat s kontrolou soupeřů a podnikání kroků, kterými jim nepřilepšíte. Právě vybalancování těchto dvou taktik je základem hry. Ne nadarmo je hra tolik ceněná i oblíbená v herní komunitě. Zdánlivou nevýhodou hry může být fakt, že hra je tak krátká, že než se plně vydáte určitým směrem, strategií, je vlastně konec hry. Ale komplexních strategických her je na trhu hromada. Nacpat to samé napětí do půl hodiny, to dokáže málokterý deskoherní produkt na trhu.
Za poskytnutí hry k recenzi děkujeme společnosti ADC Blackfire Entertainment
