Ostrov pokladů je kompetitivní dobrodružná hra pro 2-5 hráčů od 10 let, kteří se v rouše pirátském vydají hledat zakopaný poklad Dlouhého Johna Silvera. Ten musí najít dřív, než se nechvalně známý lotr dostane z vězení, protože jakmile na to dojde, nic ho nezastaví v cestě za svou skrytou kořistí. Jedna partie zabere slabou hodinku i s přípravou a úklidem, tak napněte plachty a vzhůru za zlatem!
Ostrov pokladů přináší pár unikátních prvků, které jsem doposud v žádné hře snad neviděl. Budete totiž kombinovat jak práci hlavou, tak otestujete své orientační schopnosti v mapě. Každý hráč je totiž vybaven fixem ve své barvě, a na konci hry pak smýváte vlhčeným ubrouskem typické dílo dnešních moderních malířů. Mapa ostrova i desky postav jsou hezky ilustrované, tipy přehledně napsané, hra vypadá jednoduše a sympaticky. Pravítka i kružítko jsou dost bytelné, aby vybavení vydrželo i pirátské zacházení, ale zejména u kružítka hrozí brzké opotřebení. Pravidla jsou sepsaná perfektně, a to včetně tipů a hlavně vysvětlivek, které nenechávají žádný prostor pro pochybnosti o tom, co která nápověda, žeton či schopnost znamenají.
V krabici najdete karty postav a clony, za které schováváte své objevy, pravítka, kružítko, fixy a kompasy, žetony truhly a pokladu, a k tomu několik karet s tipy, které John Silver během hry rozdává. Může se to zdát jako málo, hlavním herním nástrojem je totiž vaše hlava. Musíte zjistit, jestli vám John lže nebo ne, pak můžete vy lhát ostatním o tom, jestli lže nebo ne, všechno tak, abyste ve finále poklad získali sami pro sebe. K tomu lhaní se hned dostanu, přecházíme na hratelnost.
Hra není zas tak složitá, takže nálepku 10+ bych bral s menší rezervou, ale vše samozřejmě záleží na osazenstvu. Hráči se na tazích střídají, jinak by u stolu nastal totální chaos. Jedno herní kolo odpovídá jednomu kalendářnímu dni ve hře, a to je důležité, protože piráty tlačí čas v podobě blížícího se uprchnutí Dlouhého Johna, který pochopitelně ví, kde svůj poklad zakopal, a dojde si pro něj téměř okamžitě. Na začátku dne se buď vyhodnotí nějaká událost, nebo hrají automaticky hráči samotní. Události mají podobu nápověd od představitele Dlouhého Johna, ale ty mohou být nepravdivé, aby vás svedly ze stopy. Hráči mají k dispozici několik akcí, které mohou libovolně ve svém tahu provádět, dokud nespotřebovali všechny dostupné akce, jež ve svém kole měli. Po mapě se přesouváte buď koňmo nebo pěšky, to druhé zmíněné je sice na kratší vzdálenost, ale zase přitom můžete provést omezené hledání pokladu. Během rozsáhlého hledání se pohybovat nemůžete, ale prozkoumaná oblast je daleko větší. V rámci svého tahu si můžete také ověřit, jestli byl tip Dlouhého Johna Silvera pravdivý či nikoliv, a samozřejmě o tom zpravit své protihráče. Dlouhý John Silver může po každém neúspěšném hledání poskytnout další nápovědu (prozatím) nešťastnému pirátovi, nicméně to nedělá z dobroty svého srdce. Zajišťuje si tak možnost zahrát karty se symbolem truhly, které jsou pro něj výhodnější.
Na Ostrově pokladů se mi líbí, že hra nemá předem jasně daného vítěze a kdykoliv se její průběh může zvrátit. Přestože zde hraje roli blafování a každý může lhát všem, není to tak drastické a nemáte si jak jinak škodit. Nutností je řídit se tipy Dlouhého Johna, odhadnout či odhalit, jestli jsou pravdivé, a jako při každé správné honbě za pokladem, doufat, že budete tím, na koho to štěstíčko sedne. To může být pro někoho frustrující, protože se hra nedá "naučit", nicméně zrovna tohle není nic, co by nás odradilo, a podle mě to znovuhratelnost spíš podporuje.
Ostrov pokladů vůbec není špatná hra, ve které je pár osvěžujících a unikátních mechanik. Na mou slabší povahu je někdy až moc frustrující nevědět, protože nesnáším blafovací hry. Každý pirát má něco do sebe a díky svým zvláštním schopnostem a spoustě proměnných může být každá hra úplně jiná než ta předchozí. Znovuhratelnost je obrovská, neřku-li nekonečná, vlastně dokud máte barvy ve fixech, můžete se v kuse bavit, dokud nedojde rum.
Za poskytnutí hry k recenzi děkujeme Albi
