Zaklínač: Starý svět je hra pro 1-5 hráčů z ikonického světa, který netřeba sáhodlouze představovat. Ve všech variantách je to hra kompetitivní, soupeříte jak mezi sebou, tak s tím, co vám hra hodí do cesty, a vítězem se může stát jen jeden. Doba jedné partie se bude velmi lišit nejen podle počtu hráčů, ale taky podle jejich zkušeností, z důvodů, které proberu v samotné recenzi. A jako správný zaklínač nechám řečí a rovnou se vrhám k věci.
V základní edici na vás po otevření velké a poměrně těžké krabice vyskočí celkem dost komponent. Obrovská a krásně ilustrovaná herní deska, organizér pro každého hráče, celkem 383 karet, dvě sady kostek, kopec žetonů a kostek, no a samozřejmě figurky jednotlivých zaklínačů s barevnými podstavci. Byť jsem hamižně chtěl, nedostal jsem se k figurkové edici, ale nakonec mi to vůbec nevadilo. Karty jsou velké, dobře se drží i míchají, kostkové ukazatele se taky nemají, jak ztratit, a žetony jsou sice menší, ale v opačném případě by zakrývaly tu krásnou mapu, čímž se jejich malost vynuluje a je to v pořádku. Vnitřek krabice je domovem pro plastový insert, kam se všechny komponenty pohodlně schovají, jen pytlíky na žetony si musíte obstarat svoje.
Příprava hry chvilku zabere, protože je potřeba dobře promíchat všechny balíčky kromě jednoho, roztřídit žetony lokací, karty a žetony nestvůr, připravit desky zaklínače (nejdřív se pohádat, kdo bude hrát toho, kdo si všichni myslí, že je nejlepší, i když není). U Zaklínače dvojnásob platí, že čas přípravy se výrazně snižuje s pečlivým úklidem, budoucí já vám za to jistě poděkují. Samotná hra je na první dobrou poměrně složitá, zejména pro začínající hráče. Zaklínač je ten typ hry, která má na konci pravidel slovníček a vysvětlivky některých mechanik, nicméně úplně v kostce je to celkem jednoduché. Hráči se střídají na tahu, během kterých se mohou pohybovat a vykonávat různé akce podle toho, v jaké lokaci se nachází. Tak si vylepšují vlastnosti, získávají lektvary, mince a vybavení, dostávají či plní úkoly, nebo spolu hrají poker. Pak mohou bojovat, a to jak s nestvůrami, tak mezi sebou - jednou z podmínek vítězství může být i poražení jiného zaklínače v (ne nutně čestném) souboji. Mezi lokacemi se přechází pomocí akčních karet v ruce, ale musíte si dávat pozor na to, že tytéž karty se používají v boji. Když se tedy někam dobelháte na poslední kartu a potká vás tam souboj, první kolo jenom stojíte a necháváte do sebe bušit, což může být pochopitelně velká nevýhoda a někdy může i rozhodnout, jak boj dopadne. Na konci svého tahu si hráči dobírají karty a vybírají z herní desky jednu, o kterou svůj balíček obohatí. Ta může být zdarma nebo za odhození právě dobraných karet na hromádku. Vždycky jsem rád, když u deskových her takového rozsahu dokáže jedna věc sloužit vícero účelům, a v tomto ohledu bych rád vypíchnul karty hráčů, které slouží k cestování a boji zároveň, čímž do hry přibývá další úroveň komplexity, protože se musíte rozhodovat, která karta vám nejvíc pomůže nejen do nadcházejícího boje, ale také abyste se dostali tam, kde se ten boj bude odehrávat. Karet se můžete také zbavovat, ale taky je potřeba mít na paměti, že slouží taky jako vaše životy v souboji. Nic není tak jednoduché, jak se na první pohled zdá, ale v téhle době máloco bylo.
Podrobné bojové mechaniky vám bez hry před sebou nic moc neřeknou, ale opět jsou k tomu potřeba nejen karty, ale taky mozek, často i lektvary a dobrá znalost taktiky. Ze svých karet vytvoříte balíček představující vaše životy, karty v ruce vaše současné ofenzivní možnosti. V boji s cizím zaklínačem se střídáte ve výpadech a sekáte do sebe, jednotlivé karty na sebe můžete navazovat, abyste buď způsobili větší zranění, nebo si naopak třeba doplnili body obrany, dobrali karty na ruku nebo se ochránili před jejich odhozením. Nestvůru pak útočí pomocí vašich protihráčů, kteří vždy naslepo řeknou, jestli nestvůra kouše nebo provádí výpad, načež se karta otočí a vyhodnotí. Tento styl boje mně osobně vyhovuje parádně, přidává další komplexitu a nepředvídatelnost, ale zároveň tím, že si na konci svého kola dobíráte karty, které chcete, si můžete svůj balíček boje formovat tak, jak vám nejvíc vyhovuje, a pak víte, co čekat, co chybí a kde co zlepšit.
Vylepšování vlastností a následné zvedání úrovně probíhá ve speciálních oblastech, někde můžete zvednout jen určitou vlastnost, jinde libovolnou, nicméně svou speciální vlastnost může každý zaklínač trénovat jen ve škole, odkud pochází. To vás nutí cestovat po celé mapě a dlouho neotálet, abyste se soupeři neztratili krok.
Zaklínač: Starý svět mě bavil a podle mě dělá všechnu čest své předloze, dobře prozkoumává a vyobrazuje zavedený svět, a hra poskytuje plno zapamatovatelných momentů a zvratů, abyste se k ní často, a hlavně rádi, vraceli – ať už se chcete pomstít nebo zkusit jinou strategii. Dost nepředvídatelných prvků zaručuje takřka neomezenou znovuhratelnost, k vítězství se jde dobrat několika způsoby a představivosti se meze nekladou, byť je třeba mít vždy na paměti, že vám všem jde o totéž, takže si nemyslete, že vás všichni nechají se protančit k trofejím dle vlastního výběru. Historii přeci jen píší vítězové, a těch se nikdo neptá, v jakém stavu byl jejich poražený soupeř.
Za poskytnutí hry k recenzi děkujeme Blackfire
