Vesmír je nebezpečné místo. Nejenže vás v něm nikdo neuslyší křičet a bez skafandru člověk ve vzduchoprázdnu umře během několika vteřin, ještě dřív než se mu krev začne vařit v žilách, ale také v něm je myriáda potvor. A těmi nejhoršími z nich jsou brouci. Nebo spíše Brouci. Velcí, zlí, agresivní a krvežízniví paznechti z cizích planetárních systémů v hlubinách galaxie, kteří si rádi pochutnají na člověčím. Jejich existence ohrožuje samotnou podstatu našeho způsobu života a zástupci Superzemě to nemůžou nechat jen tak.

Víme to už od dob Hvězdné pěchoty, ze které svět Helldivers bezostyšně, avšak bez licence, čerpá, že „Mrtvý brouk, dobrý brouk!“ a je na nás, abychom jim, ale i dalším nelidským obyvatelům vesmíru ukázali sílu Svobody. A s pomocí pušek, granátů, laserů a atomových zbraní z nich znovu udělali hvězdný prach, z něhož uhněteme naší zářnou budoucnost.

Ve čtyřech se to lépe táhne, tvrdí příručka každého galaktického lovce havěti a Helldivers 2 se tohoto moudra drží. Stejně jako v případě prvního dílu, i dvojka je svižnou a brutální taktickou akcí, kde kooperace, bleskové reflexy a pohotové rozhodování hrají prim. Hlavní změnou od předchůdce je přerod z izometrického pohledu do third person akce. Na jednu stranu jsme tím přišli o možnost coopu pro čtyři hráče na jedné konzoli, což mě mrzí, ale zase se dostáváme blíže k akci samotné.

Spolupráce s vaším týmem je základním kamenem úspěchu, a tak se vyplatí si dopředu sehnat tým parťáků, se kterými můžete liberizovat hvězdné dálavy pěkně rameno na rameni. Druhou možností je přidání se do náhodného týmu, což je klasicky ruská ruleta, kdy někdy dostanete do týmu spořádané likvidátory emzáků, které by se v Ricově týmu neztratili a jindy partu pitomců, co nerozeznají vaše záda od hlavy vetřelce. A vzhledem k tomu, že friendly fire je nedílnou součástí herních mechanik, tak věřte, že zběsilého střelce ve svém středu nechcete ani za mák.

Protože ač je Helldivers 2 titul plný nadsázky, který se nebere vážně ani v nejmenším a hození bomby kolegovi na zátylek vás většinou pobaví než naštve, rozhodně nejde o jednoduchou záležitost, kde masíte zástupy nepřátel s prstem na tiktoku, ale taktickou akcí, kde se každá střela a chyba počítá. Všechny mise mají pevně stanovený časový limit, při výměně zásobníku přijdete o zbytek nábojů, které v něm zůstaly, a špatně hozený granát či přivolané dělostřelectvo z vaší skvadry udělá pouhou krvavou skvrnu na cizácké planetě. Naštěstí stačí použít strategem a zavolat si posily, akcechtivých rekrutů má Superzemě v zásobě dostatek.

Stejně jako v jedničce i zde se na mise vydáváte z pohodlí své válečné lodi, kterou si dokonce můžete pojmenovat nějakým tím chytlavým a patřičně patriotickým jménem jako „Wings of Liberty“ (mrk mrk Starcrafte). Helldivers 2 nabízejí 9 stupňů obtížnosti a na vlastenecké běsnění se můžete vydat do dvou primárních sektorů z nichž jeden je ovládán zabijáckými brouky a druhý zlovolnými automatony. Dojem právě probíhajícího konfliktu navozují komunitní mise, kdy se svými virtuálními bratry ve zbrani snažíte dosáhnout jednotného cíle a posunout misky vah na tu správnou stranu. Například když roboti zaútočí na civilní cíle, musíte okamžitě nasadit kanady, vybrat správnou výbavu a vydat se bránit nebohé občany před zlem.

S množícími se zářezy na pažbě a ukončenými úkoly se vám zvyšuje úroveň, díky čemuž odemykáte nové kvéry, typy podpory z lodi či další udělátka. To vše kupujete za herní penízky, které dostáváte za úspěšně splněné mise. Jasně, jsme v roce 2024, takže nechybí ani Battle Pass, a to jak ve free úrovni tak i prémiový, na který, jak jinak, potřebujete prémiovou měnu. Ale nutno podotknout, že i ta se dá najít na herní mapě, když budete dostatečně zdatní průzkumníci, takže to nepůsobí nuceně.

A i bez rádoby lepšího vybavení se úplně v pohodě obejdete, protože ač jiné designy helem a kápí vypadají cool, na samotné válčení to má pramalý vliv. Znovu zdůrazním, že klíčová je spolupráce v rámci týmu a pokud chcete uspět v těch nejtěžších misích a operacích (několik misí spojených dohromady, za jejichž splnění dostanete lepší odměnu), budete se muset setsakra otáčet a komunikovat.

Arrowhead Game Studios jsou veteráni, co se kooperativních zážitků týče (Magicka, Gauntlet z roku 2014 atd.) a jejich dlouholeté zkušenosti se zde zúročily. Nejen, že se s kolegy musíte domluvit, kam to vlastně jdete a v jakém pořadí budete plnit úkoly, ale je potřeba vybrat i správné zbraně, protože ač 4 raketomety zní super, není to tak efektivní jako když někdo bude mít sniperku, druhý kulomet a třetí laser. Vesmír totiž zplodil nespočet zlosynů. Někteří jsou vcelku obyčejní a prostě na vás jen nabíhají nebo střílí z dálky, jiní ale plivou kyselinu nebo jsou obrnění a je potřeba je sejmout zezadu. Máme tu dokonce i brouky skákající a neviditelné, prostě celá ZOO, kde vás ani nenapadne faunu krmit, ale naopak ihned přemýšlíte, čim jí rozstřílet na maděru.

Připravte se na to, že se ani s přibývajícími levely se nestane, že máte příliš mnoho vybavení. I když budete mít plné kapsy granátů a zásobníků, stačí menší příval nepřátel a budete hladově koukat po dalších zásobách, abyste se vůbec udrželi při životě. Obdržená zranění mají často i reálné efekty, mimo to, že vám klesne počet hitpointů. Když máte poškozenou ruku, hůř míříte, pokud nohu, špatně běháte, když vás někdo zapálí, je potřeba skočit rybičku na zem, abyste se uhasili, a tak vůbec. Zkrátka tohle dobrodružství není žádný med. Avšak ty pocity, když zalití krví přátel i nepřátel po těžce oddřené práci nastoupíte do evakuačního letounu, jenž vás odveze z bitevní vřavy vstříc bezpečí, jsou o to sladší.

Herní zážitek připomíná galaktickou párty, tedy pokud se namísto tančení makareny a poslouchání Taylor Swift radši válíte v bahně a slyšíte symfonii z děl a kulometů ve spojení s křikem spolubojovníků do vysílaček. Speciálně bych chtěl vypíchnout sound design, protože zatímco grafika je na první pohled skvělá, ačkoliv ne dokonalá, zvuky vás opravdu přenesou do neznámých slunečních soustav. Všechny zbraně mají jasně rozeznatelné výstřely, brouci mlaskají a chrčí, roboti futuristicky vrčí, Helldiveři hláškují a do toho všeho vám hraje euforická orchestrální hudba. Úžasné.

Helldivers 2 je vesmírnou operou napsanou pro nebojácný kvartet těch nejtvrdších vesmírných mariňáků, jaké kdy Superzemě zrodila. Jasně, nějaké menší chybky se najdou, hlavně grafické glitche, matchmaking někdy neskutečně vázne a u solo hraní se nedokážu rozhodnout, jestli je to otrava nebo jen zbytečně těžké, ale celkově jde o výtečnou záležitost, která vám vydrží na mnoho a mnoho hodin. Osobně jsem ani nic jiného nečekal, ale i tak jsem rád, že mé predikce vyšly a jde o povolávací rozkaz, který si nesmíte nechat ujít.

Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti Sony Czech.