Milí čtenáři, máte rádi King Konga? A co Godzillu, Mechagodzillu, Abaddona nebo jiné potvory z filmových pláten? To je otázka, kterou si musíte položit a z plna hrdla zakřičet “JO!”, jestliže přemýšlíte o tom, že se vrhnete na titul Kong: Survival Instinct a užít si to naplno. Ačkoliv to z názvu není zřejmé, můžete se těšit na celou plejádu monster trpících poruchou růstového hormonu, čili nejedno srdíčko může plesat radostí. Osobně jsem miloval Godzillu z roku 1998. Velkou roli v tom hrálo to, že sledovat jak obří potvora snídá helikoptéry je vždycky sranda, Jean Reno je a bude husťák a taky mi v té době bylo devět a vyrostl jsem na Strážcích vesmíru.

King Kong je samo sebou trochu jiná záležitost a kromě toho, že nejde o přerostlého plaza z hlubin oceánů, ale o gigantického lidoopa, má i svou jemnější stránku a zachraňuje blondýnky v nesnázích. Na to se ale nemůžeme spolehnout, protože blond neblond, v Survival Instinct se král opičáků rozhodne, že bude ničit všechno, co mu přijde do zorného pole. Když se hlavní hrdina David, který působí jako měkčí verze Joela z TLoU, dozví, že jeho bydliště napadl primát, ze kterého by měla strach i Jane Goodallová, neváhá a vyrazí hledat svou dceru, aby ji zachránil před Kongovým běsněním.

Velká škoda, že si před ním buď nevzal lekce řízení, nebo si dal vynechal těch 8 panků, protože po cestě bůhvíproč nabourá na přehledném úseku silnice a skončí ve zdevastované části města. Čirou náhodou pak u jedné z mrtvol najde udělátko, které funguje jako detektor života, vysílačka a vábnička na příšery v jednom. Zní to jako cool mašinka a je to cool mašinka, bohužel pro Davida ji předchozí majitelé chtějí zpátky do svého vlastnictví.

Výprava za potomkem se tak výrazně komplikuje a David se musí potýkat nejen s nehostinným prostředím zdemolovaného města, kde mu neustále něco padá na hlavu, ale i s hyeními žoldáky a agresivní havětí, jež mu osud přihrál do cesty. V rámci 2.5D platformovky to tak znamená, že se můžete těšit na obligátní skákání, jednoduché rébusy a souboje s lidskými i nelidskými protivníky, jež se mu odváží zkřížit cestu.

Klika je, že jde o supertalentovaného borce, který pod svou oranžovou budou skrývá svaly z adamantia a IQ160 pod šedivou kšticí. Znepokojený otec totiž dokáže vytrhávat kovové mříže z pantů a tunové sejfy tahá a tlačí po zemi jako by šlo o plastovou tatrovku. Dokonce je může i nakopnout! Já teda jednou v životě stěhoval sejf, který byl tak třetinový, a byla to makačka jak prase, takže se klaním a smekám virtuální klobouk.

Mimo to také skáče z budovy na budovu, uhýbá kulkám a dokáže zmasit zástupy ozbrojených nepřátel jen za pomocí tyče/kladiva a pistole. A když mu život opravdu zatopí a zatarasí mu cestu, dejme tomu vlakovou soupravou, zavolá kouzelných sluchátkem jednoho z titánů, aby mu pomohli. Stejně jako v případě filmových předloh je potřeba se na to všechno dívat s lehce přimhouřenýma či skelnatýma očima, zapomenout na logiku a opakovat si, že jde o naprosté Béčko a nic jiného si to nehraje. A s tímhle mindsetem si jde Kong: Survival Instinct užít.

Nesmíte přemýšlet, proč členové mezinárodní zločinecké organizace nosí převážně baseballky a pistole. A když vytáhnou brokovnice, proč si jednu David taky nevezme. Nechcete ani mudrovat nad tím, jaktože dokáže všechny pokažené přístroje opravit jako by mu na rameni seděl Přemek Podlaha, ale poslat si výtah do mezipatra ho nenapadne. Život je lajf, jak se tak říká a musíme jít s flow.

Je ku prospěchu, že graficky hra vypadá slušně, na osamělé pobíhání po ruinách se kouká dobře a má to správně bezútěšnou atmosféru. Prostředí se střídají, z předměstí se dostanete do města, pak do metra, chvíli si skáčete na autech zamotaných do pavučin visících v korunách mrakodrapů, navštívíme i prostory policejní stanice a tajné laborky. Level design je povedený, málokdy vás scénáristé nutí se vracet zpátky a vpradě to odsýpá.

Problém ale je, že se to nehraje zrovna dvakrát dobře. U podobných titulů je vždy důležité, aby byl pohyb plynulý, dynamický a přesný, což se klukům a holkám ze 7Levels úplně nepovedlo a skákání po úrovních působí toporně. Nejhorší jsou souboje, jež jsou jednoduché až hanba. Tedy jakmile si zvyknete na to, jak pomalé jsou vaše i nepřátelské animace a dokážete si přičíst input delay. A především mají stále stejný scénář. Nepřátele chodí většinou ve stejné konfiguraci, vpředu jeden hlavní ranař se zbraní na blízko, za ním střelec. Občas se to okoření tím, že vás ještě někdo přijde napadnout zbaběle zezadu. Vícenohá havěť na tom není o moc lépe a nabíhá na vás ve stejném tempu a skáče v jednotném úhlu, takže se s ní snadno vypořádáte.

Najdou se chvíle, které jsou zábavné, kupříkladu sekce, kde unikáte před pavoučím lordem Abadonnem, který se vás snaží najít v rozbořeném baráku. Nesmí vás zahlédnout a jen brnknete o pavučinku, už jde po vás. Je to nascriptované, není zbytečně složité, ale pobavíte se. Velkou měrou za to může i hudba, která je parádní, tu kytárka, tu piano, trochu to proženete digitálními efekty, aby to mělo lehce futuristický feel…jenže smyčky jsou krátké a když půl hodinu hraje ta samá v rámci jedné lokace, snadno se oposlouchá.

A tak je to s Kong: Survival Instinct vlastně pořád, každý dobrý nápad je podražen jedním špatným nebo nedobrým provedením. Přesto je nutné říct, že nejde o špatný titul. Jako u filmů, ze kterých se tu vychází, jde o čirý průměr, který většinou populaci neurazí, ale ani nenadchne. Věřím tomu, že si své fanoušky najít dokáže, hlavně ty, kteří kult panelákových monster milují, ale když se vám na Konga neporaří najít čas, o nic nepřijdete a za dvacet pět dolarů si můžete skočit na pivko.

Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti 7levels