Rok se s rokem sešel a stejně jako se dočkali fanoušci hokeje a fotbalu nových ročníků FIFA a NHL, tak i milovníci „tance“ mohou směle rozhýbat své boky a prožít znovu horečku sobotní noci. Rok 2023 se blíží a s ním na parket vstupuje Just Dance 2023.

Hned na úvod si upřímně přiznejme, že JD je skoro stejně jako jeho sportovní konkurenti dlouhodobý pojem (vychází od roku 2009) a stejně jako oni bych se nebál říct, že je ve svém žánru jedinečný. Ostatně pohybových her i po letech moc není a chybějící konkurence tomuhle simulátoru tančení tak trochu škodí. Rok za rokem dostáváme recyklát s minimem novinek, který těží právě ze svého monopolu pro daný trh bez snahy přinést do hry alespoň jednu zásadní změnu.

JD 2023 není v tomto ohledu výjimkou a stejně jako se ve Fifě obměňují fotbalisté v klubech, tady se vyměnily písničky v playlistech, hodil se k tomu nový ujetý vizuál, kterému může konkurovat snad jen šatník Weird Al Yankovice a Lady Gaga, a vše je připraveno na to, aby se z Vás stala pravá, nefalšovaná dancing queen (písničky od ABBY letos v playlistu chybí). Ano, lze namítat, že přibylo pár novinek, ale kromě extra možností multiplayeru jde spíše o kosmetické doplňky, které nemají na hratelnost žádný zásadní vliv.

Vyjma porovnání výkonu v rámci světového žebříčku, je možné vyzvat ke hře i kamarády a rodinné příslušníky připojením do společné tenční skupiny. Tuhle fičuru jsem bohužel neměl možnost vyzkoušet, protože se nenašel nikdo, kdo by přijal výzvu a nechal se zahanbit mými perfektními kreacemi, takže nezbylo než se v single režimu prohlásit za krále parketu. Do budoucna však vývojáři údajně chystají multiplayer pro celé skupiny bojující proti sobě. To by mohlo být hodně zajímavé a rozhodně by to byl právě ten prvek, který by Just Dance oživil. Zatím je to ale pouze hudba budoucnosti.

Mimo mulťáku simulátor nabízí systém úrovní pro hráče s odměnami, fungující na jednoduchém principu, čím více zkušeností tím vyšší level. Za odměnu lze získat například nějakou grafickou změnu pro svůj hráčský profil. Vývojáři se rovněž chlubí vylepšenou kamerou či efekty a novým menu, ale to jsou ony kosmetické změny. Co se kamery týká, výrazný rozdíl ve snímání jsem nepostřehl, jestli vůbec. S menu je to dokonce horší. Jak mi přišlo loni lehce chaotické, tak letos tomu vývojáři dali fakt korunu. Nepřeberné množství filtrů dělá navigace noční můru a je prostě snadnější najet na hlavní přehled a postupně se proklikat. Na druhou stranu musím uznat, že někomu to může sednou a jde jen o zvyk. Po čase jsem už také věděl kam sáhnout, ale i tak mi to celé přišlo až zbytečně rozvětvené. Navíc mi oproti ročníku 22 chybí hlavní rozcestník na dětskou část a hlavní „dospěláckou“. Přitom dětské písně v nabídce jsou.

Nejvíce jsou všichni určitě zvědaví na letošní výběr písní. No, také jsem byl. Než jsem ho projel a s hrůzou zjistil, že jsem buď nehezky zestárnul nebo poslouchám špatná rádia. DJ JD nám totiž letos namíchal vcelku rozsáhlý set 44 tracků ze kterých jsem znal maximálně tak osm kousků a z toho některé byly defacto historické (Toxic od Britney). A i na ty jsem zrovna úplně neválel. Ostatně mi přišlo, že letos je porota obzvláště kritická vůči mým výkonům s Joy Conem a hodně věcí neuznává nebo dává nízká hodnocení. Pro jistotu jsem vyzkoušel oba ovladače, ale výsledek byl bohužel stejný, což mě pouze utvrdilo v tom, že talent Patricka Swayzeho ve mně nedřímá.

Hodnotit playlist je opravdu ošidné. Co může být pro jednoho top set bude pro druhého ztráta času nebo si nevybere tolik, aby se mu vyplatilo za hru dát necelých tisíc korun. Pro obzvláště tance chtivé jedince je tu však opět služba Just Dance plus (nástupce stále fungující Just Dance Unlimited z předchozích ročníků), která nabízí rozrůstající se knihovnu další tracků, které budou mít za úkol vyhodit vám kyčle a poslat vaše kolena a záda do nejbližšího servisu. Výhodou služby je, že si v ní musí vybrat už opravdu každý (já se vrátil ke starým dobrým kouskům jako třeba Rasputin od Boney M., It´s Raining Men by The Weather Girls nebo Blue od Eiffel 65 v remixu). Nevýhodou je cena, resp. nutnost předplatného na měsíční, čtvrtletní a roční bázi. Jasně stojí to pár korun, ale vážně musím platit za lepší obsah, než nabízí samotná hra, která stojí necelý litr? To mi potom těch šest stovek za pár pro mě lepších songů pěkně zhořkne a je jedno jak moc se u toho budu s přáteli kroutit. Nikdo mě to samozřejmě nenutí kupovat, ale opět tu cítím jisté zneužití dominantní pozice na trhu.

JD 23 je opět jen další klon již starého známého s minimem inovací. Sice je mladší a jeho styl možná lehce agresivnější a to jak pohybově, tak i výběrem tracků, ale pořád jde o jednu a tu samou hru se stejnými herními mechanismy. A to se po několikerém opakování už lehce zají.

Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti ConQuest entertainment a.s.