11 let uplynulo od doby, kdy se Diablo vrátil na naše stroje, odtrhl nás od drahých poloviček a znovu uvěznil ve světě Sanctuary, kde jsme sledovali jeho vzestup a dobytí samotných nebes. O rok později jsme pak museli čelit samotné smrti v podobě archanděla Malthaela. Pokud nepočítám rozporuplně přijaté Diablo Immortal, tak už proteklo mnoho hektolitrů démoské krve od toho, co jsme se dočkali pořádné Diablovky. Tenhle rok, ale už nadejde kýžená chvíle a my se znovu budeme moci postavit pekelným silám v čele s Lilith.
A jelikož čas vydání (6. 6. 2023) se neodvratně blíží, tak Blizzard tento víkend spustil beta testování pro předplatitele a další šťastlivce. Zdali jsme hodni postavit se úkladům Daughter of Hatred Blizzard otestoval už pomocí svých věrných serverů, které testovaly pravověrnost hráčů v dlouhých frontách a padáním hry po 10 minutách hraní. Zkoušky byly složeny, hráči přečkali prvotní utrpení a odměnou jim byl celý první akt Diabla IV. Pro jeho prozkoumání jsou prozatím k dispozici Barbar, Sorcerer a Rogue. V open betě příští víkend se dočkáme i druida a necromancera.
Konečně jsem se dočkal. Když jsem zjistil, že se můžu začít těšit na betu Diabla IV dokončil jsem si předchozí rest získáním platinky v Diablu III a těšil se co nového přinese další díl. A rozhodně toho není málo. Schválně jsem nekoukal na žádná videa ani nečetl žádné extra články a do výběru postav jsem tak vstoupil nepolíben předchozími znalostmi. A zůstal příjemně překvapen, že nenacházím žádného monka, demon huntera nebo witch doctora, ale setkávám se s klasickou sestavou z DII kromě amazonky a paladina (assassina nahrazuje rogue). Zdali se dočkáme DLC s těmito dvěma classami uvidíme. U DIII pro necra vyšel samostatný balíček, doufejme, že tentokrát se Blizzard udrží na uzdě a bude nás dojit na mini DLC co nejméně.
Já si tedy zatím zvolil sorcerera na adventure úrovni a vydal se ztrestat všechno nečisté v dosahu mého ovladače. Hned v úvodu hry jsem byl v šoku nejen z grafiky, ale i in game renderovaných videí, kde se kompletně promítla mou vytvořená postava (možnosti při tvoření postavy jsou tentokrát opravdu rozsáhlé). Takže do začátku hned dva plusové body k čemuž přidávám jeden další za styl vyprávění. Pryč jsou “pergamenová videa” s hlasem hlavního hrdiny z DIII. V novém díle je nám dopřáno pěkných in game záběrů s namluvenými postavami. Některé filmečky (jedno je skoro hned na začátku hry po splnění questu ve vesnici) se navíc hravě rovnají např. úvodním kouskům z WoWka. No prostě radost.
Také došlo ke značnému zjednodušení ovládání, minimálně co se PS5 verze týče, oproti předchozímu dílu. Inventář a celkové pojetí skillů mě spíš odkazovalo k DII než DIII. Postava má méně skillů a pryč jsou i runy (i když možnosti vylepšení existují) a celý systém mi tak přišel přehlednější. Snáze jsem si i vybral mezi třemi elementy a několika variantami kouzel. Za mě v tomo případě méně znamená více. To ovšem neplatí o přišerách. Na nové kousky jsem narážel zpočátku de facto na každém kroku, ať už šlo vlkodlaky nebo upíry či jinou havět, jde o příjemné oživení.
Naopak ubíjela absence běhu. Pokud postavě nedáte item se zvyšujcím statem pro pohyb nebo není požehnaná oltářem, tak má základní rychlejší chůzi, ale víc z ní nevymáčkne ani horda chřestících kostlivců v patách. Jednou za čas, ale může uskočit.
Malou změnou prošel i systém léčení, kdy má první postava k dispozici 4 lahvičky léčení a na víc nemá nárok. Říkám první protože po získání páté ji měla i barbarka od začátku. Padající orby z monster tento počet doplní, ale víc prostě oproti DII a DIII nedostanete. A ne, jejich počet se automaticky neobnovuje. Buď seberete orb nebo později doplníte u zdravotníka ve městě, vesnici či táboře. Také zmizelo automatické doléčení při sebrání orbu z DIII. Nyní ho musíte sebrat a až poté ho použít. Příjemná změna zvyšující lehce obtížnost hlavně při likvidaci bossů. Pokud se ve hře nic nezmění tak minimálně u sorcerera mi chvilkami chyběla společnost, na kterou jsem si u trojky tak navykl. Vyjma příběhových NPC totiž nejde nikoho najmout a vše si tak musíte oddřít sami (samozejmě nepočítám necra a zřejmě i druida, kteří si někoho povolají, ale socerer má na pozdějších levelech možnost povolat akorát trojhlavou ohnivou hydru, která je k ničemu).
Bossové mě tak vcelku rubali a moc oddychu mi nedali, ale když jsem chvíli tahal pilku já, vypadli z nich třena hned dva léčicí orby. Souboje z bossy tak rozhodně budou o něco záživnější a větší výzvou. Já třeba takhle dostal výklep od Butchera z DIII.
Lehčí změnou prošlo i samotné cestování. Trochu mě mrzelo, že jsem nemohl vyzkoušet mounta, protože jsem nenašel úkol, který by mi ho odemkl (možná bude až v dalším aktu), ale i tak je pohyb po mapě jednoduší (jo mapa zůstává a minimapa je dokonce v pravém horním rohu po celou dobu), protože si vyznačíte místo, kam chcete jít a objeví se Vám rudá čára, která Vás vede. Prostě navigace pro ztracence jako jsem já. A jako úplný bonus nejen, že Vás soukromý teleport přenese do hlavního města dané lokace, ale při výběru na mapě okamžitě přenáší i k wazpointům. Není tak potřeba se teleportovat na hlavní ústředí a potom ještě přes velký teleport do jiné lokace. Příjemné.
Zjednodušení se dočkaly i služby. Sice zůstává kovář, klenotník i ten týpek co kouzlí se staty gearu, ale zmizelo jejich otravné levelování. Přibyly naopak stáje a prodavač lekvarů. Kovář nově ani nenabízí ukování milionu předměrů, ale jen roztavení, opravu a vylepšení předmětů až na 4 úroveň (legendary předměty). Z toho jsem měl obrovskou radost, protože mě u DIII zabíjel ten kruh x druhů zbraní a zbroje, které jsem kolikrát ani nemohl použít a u každé ještě milion receptů. To je díky bohu pryč a vše je čistší a estetičtější. Uvidíme nicméně co nabídne finální verze.
První akt jsem nicméně prošel za cca 5 hodin včetně objevování lokací a procházení dungeonů, které jsem ani nestihl projít všechny. V první lokaci je totiž 35 side questů, 77 lokací k objevení, 23 dungeonů, 3 pevnosti a 28 oltářů požehnané matky Lilith. Ty garantují pernamentní zvýšení států. Co mě bavilo bylo dobytí pevnosti. Tenhle nový druh eventu Vás nechá vyhubit základnu nepřátel a po zabití bosse dobří lidé z okolí opět zaberou co bylo právem jejich. V dané lokaci tak získáte kupce a další služby. To se mi opravdu líbilo, jen mě mrzelo, že se okolí neproměnilo více. A jinak musím dát body i za hudbu, která v některých místech pro lepší atmosféru úplně abstentuje a v jiných je zase zcela nádherná (počkejte až uslyšíte ty housle v prvním hlavním městě).
Samozřejmě jsem při testování narazil i na chyby. Hra mě tedy sice nikdy nevykopla a nečekal jsem na logu déle než půl minuty, ale postava se často zarážela o neviditelné objekty nebo stavby, které byly o pár metrů dál. Největší bug byl vyprázdněné hlavní město, které se ale po jeho opuštění a opětovném vstupu zase zalidnilo. Menší zádrhely jsem měl i s kouzlením. Ne snad, že by efekty nevypadaly fantasticky, ale kromě základních útoků jakékoliv další vycucly manu rychleji než Homer Simpson svoje pivko. Jasně, řetězový blesk, který usmahnul skoro všechny nepřátele na první dobrou není třeba sesílat vícekrát, ale při opravdu velké hordě to třeba už je a kroužit okolo bossů a lechtat je základními útoky než mana milostrdně dotekla taky nebylo úplně ono.
Monstra mají navíc nehezkou vlastnost držet s postavou při levelování krok, takže zapoměňte na nějaké lehčí lokace. A to jsem hrál na nejednodušší adventure obtížnost (k dispozici byl i veteran a pro fajnšmejkry je zpět i hardcore mode aneb žiješ jenom jednou). Ve hře bude ale možné založit klany a podle nabídky přátel, kterou jsem měl se dočkáme konečně i crossplaye mezi platformami. Zřejmě tak bude možné sdílet questy a pomáhat kamarádům ala Elden Ring.
Na mě tedy Diablo IV zatím působí dojmem mixu DII a DIII, kdy si z obojího vzali tvůrci to nejlepší, přidali hodně temnou atmosféru (počkejte si na video z vesnice) a okořenili to pár novými nápady. Ve výsledku je z toho luxusní gulášovka do který bych nejraději vrazil hlavu a buď ten kotel dobroty vypil do dna nebo při tom pokusu umřel, ale jedno vím jistě. Až DIV vyjde, tak mě hodně dlouho nikdo neuvidí.
Uzavřená beta Diabla IV vyšla o víkendu, kdy jsem měl ve svém bejváku hned 4 kamarády a naplánovanou sobotní party ve Wembley, takže klidu na kydlení monster jsem měl jen pomálu. Na druhou stranu jsem mohl gamepad předat ostatním a podívat se, jaké jsou jejich reakce a jak je to baví a ve zkratce, všichni byli nadšeni. Mě nevyjímaje. Stejně jako Sáďa, i já čtyřku vidím jako mix mezi druhým a třetím dílem (a možná i první, když jsme u toho).
Atmosféra zhoustla, Sanctuary je temnější a příjemnější místo pro smrtelníky, než kdykoliv předtím a je na pětici hrdinů sedících u ohně aby s tím něco udělali. Blizzard jako vždy točí starými známými a občas přidá nějakou variantu či jejich mix. Já vyzkoušel kouzelníka a roguenu, což je mix assassina a demon huntera nebo staré amazonky. Postavy si můžete customizovat do aleluja, ale pokud je vám to jedno, stejně jako mě, můžete si vybrat některý z přednastavených vzhledů a vydat se na řezničinu. Beru tedy černého kouzelníka ala Quick Bena a jdu na to, žejo.
Prvních pár úrovní to lehce vázne, protože váš hrdina nemá žádné zajímavé abilitky, ale jakmile se trochu nalevelujete, boje budou o hodně plynulejší a zábavnější. Zmrazit, poslat chain lightning, teleportovat se, dáš si ledové brnění a tak vůbec. Když zjistíte, že vámi vybraný build není úplně v topu, můžete ho snadno změnit za pár penízků. Tedy alespoň na začátku. Předpokládám, že až bude člověk na levelu 50, bude to mnohem dražší záležitost.
Co se hratelnosti týče, jak už psal Sáďa, zmizelo nám tu kotoulení, tolik oblíbená činnost na PS verzích, která zabavila při nudnějších procházkách už vymlácenými lokacemi. Je to bohužel cena, kterou musíme zaplatit za cross-play, páč s myší a kláveskou se to dělat nedá. Ale zase se můžeme užít pařby s kamarády z jiných platforem. A nechybí ani couch-coop, který je lehce stupidní, protože trvá asi rok, než ho nastavíte. Nestačí jen dát kámošovi controller a ať hraje, ale musí se spojit s Battle.netím účtem. To chce zase ověření přes appku…no prostě vopruz. Ale zase to musíte udělat jen jednou.
Open world concept je fajn a na rozdíl od Sádi mi nechyběli námezdní pochlebovači, páč ve světě narazíte na ostatní reky a můžete se společně pustit do křížku i s těmi největšími bossy, co kdy peklo vyvrhlo. V betě bylo všechno vyrovnané a nestalo se mi, že by se objevil geroj, který hlavního příšeráka zabil sám a já jen seděl v koutě a čekal. Takže pokud jste se báli, že zabiják zábavy, zatím liché obavy.
Audiovizuálně bych hru mohl chválit až do nebe (či pekla), ale vypadá skvěle a dobře zní. Hudby by mohlo být více a častěji, ale je to vynahrazeno skvělým sound designem. Dočkáme se i řady starých známých zvukových efektů jako při vypití lektvaru či vyhození předmětu, které mě okamžitě přenesou do doby před dvaceti lety, kdy jsem poprvé hrál Diablo 1 z vypálené verze půjčené od souseda. Což je přesně to, co jsem si přál. Můžu tedy říci, že na plnou verzi se těším. Opravdu moc. A ty dva tisíce, co hra koštuje, rozhodně budou stát za to.
