Předlohou ke hře Jamajka jsou pirátské příběhy Henryho Morgana, který se stal jamajským guvernérem na konci své pirátské kariéry v 17. století. Na jeho počest se konaly závody kolem ostrova, při kterých nejrychlejší posádka, která zároveň ale nasbírala nejvíc zlata, vyhrála prestižní cenu a titul. A tou posádkou se teď stáváme my, hráči. Jednoho závodu se nás může účastnit až šest, minimálně však dva piráti, ideálně prý od osmi let, přičemž jedna partie v plném počtu zabere maximálně hodinku. Pojďme se přidat k Černovousovi, Černému Samovi nebo Mary Readové, už natahujeme plachty.
Do krabice zabudovaný insert na všechno je parádní, to je první věc. Lodičky hezky barevné a tak akorát velké, aby se vešly na políčka a dobře se s nimi manipulovalo. Původně mě zaskočila velikost karet, které slouží vlastně jenom k tomu, abyste přečetli symboly v horní části karty, ale obměkčilo mě, že se z nich dá složit kompletní obrázek. Nic to nemění na tom, že se docel blbě míchají, ale alespoň to hezky vypadá. Pozitivně hodnotím taky různě tvarované žetony, opět dost velké na to, abych je nelovil ze stolu pinzetou. Herní deska je rozložená do políček, po kterých plujete a která jsou označená buď symboly minci nebo kostek jídla podle toho, kolik vás bude stát, když na ně vstoupíte.
Na začátku se všichni piráti postaví na start, v případě menšího než plného počtu se k nim může (a v případě dvou hráčů dokonce musí) připojit také Černá Perla, určí se kapitán, doberou karty a vrhne kostkami. Kapitán pak určí, která kostka bude platit pro ranní a která pro večerní akci, podle čehož si pak ostatní piráti vyberou karty, které zahrají. Jezdí se kolem dokola, pohyb je možný tam i zpět. Po cestě musíte sbírat pirátské poklady, dobírat zásoby a zbrojit se tak, abyste v případě boje neprohráli, načež se pak můžete řezat s ostatními a krást jim jejich věci. Díky tomu všemu je Jamajku nejlepší hrát v co největším počtu, protože teprve tam je postaráno o maximální zábavu. Ve dvou podle mě hra tolik čisté radosti neposkytuje, protože váš poklad nemůže během jednoho kola změnit dvakrát majitele, když vás pomstí později příchozí pirát.
Další zajímavou mechanikou je takzvaný nedostatek, který nastane po vplutí na pole, za které nemáte možnost zaplatit. Jednak přijdete i tak o všechny suroviny, i když to nestačí na pokrytí nákladů, druhak se můžete posunout zpátky na pole s jinou lodí a ještě dostat nařezáno nebo naopak boj vyhrát a obohatit se. Líbí se mi, že závod jako takový, tedy cesta ze startu do cíle, je vlastně až druhořadý, hlavní je ta akce, která se děje, než tam dojedete – nejen, že jí je spousta, ale je intenzivní, plná zvratů, a může kdykoliv zvrátit celý závod.
Na Jamajce je dobré to, jak rychle odsýpá. V ruce máte 3 karty, takže žádný prostor pro hodinové přemýšlení, kapitán hodí kostkou, rozmyslí se, kam která hodnota půjde, a jedeme… plujeme. Další hodně pozitivní věc, na kterou jsem přišel, že není žádná zaručená strategie na vítězství. Ti, co valili dopředu na každou šestku, dojeli na nedostatek, a ti, co se drželi vzadu a hromadili chechtáky, zase kolo před koncem dostali kartáč a přišli o ně. Neuvedl bych to jako velkou nevýhodu, protože jde o pirátskou hru a tematicky to tedy vlastně zapadá do konceptu, ale ve hře jste až moc odkázaní na hody kostkami, takže když vám to vysloveně nepadá, budete nějakou dobu trpět. Není to zase úplně level Osadníků, kde vám špatné hody doslova zkazí hru, ale byly momenty, kdy jsem si v půlce závodu říkal, jestli má vůbec smysl dojíždět do konce. Sice mělo, protože se pak štěstí obrátilo a i když jsem nakonec prohrál, bylo to hodně těsně, nicméně na tom momentálním rozpoložení už to nemohlo nic změnit.
Další věc, která je podle mě na Jamajce super, je jak pro-rodinná hra dokáže být. Piráti jsou téma známé pro všechny napříč generacemi, nejsou to žádné smyšlené trendy postavy, které jsou starším lidem cizí (jako zombie či upíři, nebo co teď zrovna frčí), a hra je opravdu dost jednoduchá na to, aby si k ní večer sedla celá rodina a užila si porci intenzivní zábavy. Plavba lodí je koncept snadno uchopitelný i pro ty, kdo na otevřeném moři nikdy nebyli, a snadno se do pirátských bot obují.
Pocitově je hra plná zvratů, někdy frustrace, ale všeho všudy zejména napínavé zábavy. Protože mají všichni stejné karty, dá se dobře i plánovat podle toho, co víte, že zahráli vaši soupeři, pokud jste až tento typ hardcore závodníka. Někdy je sice nervy drásající čekat na správný hod, když držíte dva pohyby dopředu a poslední 4 kola padla maximálně trojka, ale štěstí k pirátskému životu patří stejně jako rum a poklady.
Za poskytnutí hry k recenzi děkujeme Blackfire
