V dnešní recenzi zabrousíme do českých luhů a hájů, ovšem pouze co do vývoje recenzovaného titulu. Hru Crime Boss: Rockay City totiž mají na triku brněnští Ingame Studios a pakliže se v herní problematice alespoň lehce orientujete, patrně jste zaznamenali nedávné vydání jejich nejnovějšího, značně kontroverzního titulu, na platformě PC. Inu, a aby toho nebylo málo, nyní se brněnský "Payday" dostává i na konzole nové generace a byl by hřích, pokud bychom se na něj detailněji nepodívali.
Co se týče zasazení, Rockay City je typickým americkým městem se vším všudy. Nechybí zde tak výškové budovy, spousta typických prvků těchto velkoměst a v neposlední řadě ani kriminalita. Ta je hlavním hnacím motorem celé této akční zběsilé záležitosti, jak již ostatně samotný název hry napovídá. Jedná se o kooperativní střílečku z pohledu první osoby, přičemž se vžijete do role hlavní postavy, Travise Bakera, ztvárněného populárním hercem Michaelem Madsenem. Vaším cílem není poté nic menšího, než se stát hlavním a nejváženějším gangsterem ve městě, to zní lákavě, nebo snad ne? Titul obsahuje celkem tři hlavní herní režimy, nazvané Baker’s Battle, Crime Time a Urban Legends, přičemž některé jsou zaměřené na singleplayerové hraní, zatímco jiné na hru ve více hráčích.
Co se týče Baker’s Battle, zde je řeč o klasické kampani, která vám však nedá nic zadarmo. Spolu se svými kumpány, které si najímáte na každou misi zvlášť ať již podle potřeby či dostupnosti volných finančních prostředků, se vrháte do bezpočtu misí, rozesetých po celém městě. Vašim gangsterům lze v průběhu misí zadávat jednoduché instrukce pro následování či zastavení, což využijete především při plnění úkolů, vyžadujících stealth přístup. Z osobní zkušenosti musím říci, že tento je mnohdy efektivnější než můj oblíbený rambo styl, jelikož po nasazení speciálních policejních jednotek zpravidla váš hrdina zařve velice brzy, což ovšem neznačí pouze konec mise, ale i kampaně jako celku. Ač vám v takovém případě zůstanou nahrané zkušenosti, do plnění úkolů kampaně se musíte pustit znovu a upřímně, po několikátém neúspěchu se i v mém případě dostavil lehčí pocit frustrace, co si budeme namlouvat.
Většina z úkolů, kterými se budete na vaší cestě kampaní protloukat, spočívá v krádeži nějakých těch cenností, vloupání se do zabezpečených objektů či snaze zabrat území znepřáteleným gangům. Můžete se tak těšit na sbírání zlata či dalších cenností do vaků, které po splnění daného limitu poté nahážete do připravené dodávky a vyrazíte vstříc lepším zítřkům, případně postřílíte nepřátele v daném perimetru a převezmete jejich území. Za úspěšně splněnou misi na vás čeká finanční odměna, kterou lze využít pro najímání dalších členů pro následující mise, případně nějaké ty zkušenostní body, které vám umožní Travise vylepšit o různé perky. Zaměřit se tak můžete na zlepšení míření nebo například na zvýšení efektivity při soubojích nablízko či zvýšení zdraví. Co se týče sběru cenností, zde bych rád zmínil jednu z věcí, která mě při hraní neskutečně vytáčela, a to bylo naprosto nepochopitelné namapování akčního tlačítka, sloužícího pro plnění vaků a aktivaci všelijakých zařízení na shodné s tím pro přebíjení. Snad pokaždé, když jsem potřeboval stisknout nějaké tlačítko či vybrat bednu s cennostmi, jal se můj hrdina přebíjet pistoli, díky čemuž jsem obvykle schytal pár ran od přijíždějících ochránců pořádku. Přitom by přeci stačilo tak málo, gamepad má tlačítek dost...
Režim Crime Time nabízí multiplayerovou zábavu, kterou jsem během recenzování bohužel nemohl okusit, jelikož jsem měl problémy nalézt nějakou tu volnou aktivní lobby, ze které bych se s živými spoluhráči mohl ponořit do akce. Když jsem již nějakou takovou našel, obvykle jsme skončili dva, čekající na další dva hráče, což samozřejmě nebavilo ani jednoho z nás. Uvidíme, ale určitě v budoucnu chci tuto variantu vyzkoušet, už jen z toho důvodu, že například Payday 2, ze kterého si Crime Boss zcela evidentně bere inspiraci, byl s živými spoluhráči mnohem větší zábava než s kolegy řízenými AI. V případě Urban Legends se poté vydáte do šesti kratších kampaní, které musíte postupně odehrát, tudíž je dobré snažit se přežít za každou cenu. Za každé dohrání jste odměněni daným počtem hvězdiček a mise lze hrát pořád dokola pro vylepšení vašich výsledků. Do tohoto režimu se můžete pustit jak sami, tak i s živými spoluhráči či AI parťáky.
Výše zaznělo již jsméno Michaela Madsena, tak vězte, že tím tato záležitost rozhodně nekončí. Autoři si totiž vůbec nebrali servítky a rozhodli se do své hry obsadit spoustu holywoodských hvězd., mezi kterými nechybí Chuck Norris, Kim Basinger nebo například rapper Vanilla Ice. Na některé z nich narazíte v rámci vašeho gangu, na jiné zase na opačné straně zákona. Jedná se opravdu o solidní zpestření, nicméně na celkovou kvalitu hry a jejích mechanik toto rozhodnutí rozhodně nemělo nijak markantní vliv.
Vcelku solidní dojem na mě udělaly zbraně a celkové ztvárnění jejich použití, zkrátka gunplay. Ať již střílíte revolverem, puškou nebo nějakým automatem, zcela jistě nabydete dojmu, že tak nějak by se zbraně skutečně mohly chovat a je tak velmi důležité zohledňovat výběr svých parťáků i dle jejich vybavení. Na druhou stranu se mi příliš nezamlouvala skutečnost, že když někoho zastřelíte, nemůžete mu sebrat jeho vybavení a nahradit jím třeba svoji zbraň. Vždy si tak pouze dobijete náboje do stávající pistole či samopalu. Na druhou stranu jste motivováni k nákupu lepšího vybavení prostřednictvím financí, vydělaných z vaší nekalé činnosti, tak se snažte dosahovat co nejlepších výsledků, stojí to za to.
Jak jsem již zmínil, v herních módech je možno využít parťáky řízené umělou inteligencí. Té však v mnoha případech nepobrali příliš, a tak se nezřídka setkáte se situacemi, nad kterými se ať již zasmějete, tak i zapláčete. Co se týče základních úkolů, tak většinou fungují na výbornou, ovšem jakmile začne přituhovat, začnou se zasekávat, čekat na kulku do hlavy a v případě vašeho pádu vás třeba nepřijdou oživit, i když by k tomu v rámci přestřelky byla i příležitost. Samotná hra se poté nevyhnula ani bugům, které mohou váš postup nechtěně přibrzdit, avšak po přečtení recenzí PC verze vydané v březnu se přiznám, čekal jsem to asi i horší. Ve finále tu tak máme rozhodně ne dokonalou, nicméně relativně zábavnou kooperativní střílečku s gangsterskou tématikou, kterých na trhu zase tolik není a pevně věřím, že autoři s podporou neskončí v následujících týdnech, ale budou si své dítko opečovávat a doplňovat titul případným dalším obsahem.
Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti Ingame Studios
