Je takřka překvapením, že to trvalo pouhé dva roky, než se bohabijec Kratos dokázal přepravit ze své domoviny na PlayStationu do tajuplných vod království počítačového. God of War je přece jen jednou z nosných sérií Sony a jsou spolu spjaty od počátku. Dobrodružství nesmiřitelného sparťana dokážou v klidu prodávat celé generace konzolí i fanouškům z tribuny sever, kteří zákonitě musí ocenit jeho bojovnost a sešívanost, nehledě na městskostátní příslušnost.
GoW Ragnarok byl nespočetněkrát nominován na hru roku, nespočetněkrát toto ocenění s přehledem vyhrál a poražené nechal bez mrknutí oka v kalužích jejich vlastní krve někde v pangejtu. Sony se toho však nebojí a ví, že více dveřmi projde více lidí, tedy v překladu, víc platforem == mnoho dukátů. Kdyby to šlo, nejspíš bychom titul našli i na Switchi. Nechme však spekulace komentujícím na Facebooku a podívejme se na zoubek nejnovějšímu portu z dílny Jetpack Interactive.
Bez mučení musím říct, že God of War Ragnarok je strhující a monumentální jízda, kterou nebudete chtít vypnout ani kvůli pytlům pod očima a zvonícímu budíku, oznamujícímu, že je čas se odvalit do práce a zasednout ke strojům. Příběh nepřekvapivě pokračuje tam, kde jsme v první části rebootu skončili, tedy po usmrcení do té doby nesmrtelného boha Baldura, syna Freyi. Závěrečná scéna nám bezostyšně napověděla, že Thor konečně přidá Mjolnir k dílu a je nad slunce jasné, že zápas mezi Kratosem a bohem bouře jednoho krásného dne přijde. A fanoušci crosspantheonového násilí mohou nakupovat zásoby popcornu bez ohledu na jejich oblíbené božstvo. Ale nic není tak přimočaré, jak se může zdát neb cesty boží jsou nevyzpytatelné a těšit se můžete na víc twistů než v Too Hot To Handle z Venezuely.
Odin totiž kuje pikle a ač na první pohled vypadá, že byste si od něj klidně vzali koblihu i dvě, stejně jako náš bývalý předseda vlády, i on je křivák k pohledání, jemuž moc leze na mozek víc než supermodelky na jachtu Leonarda diCapria. Dá se Ragnarok přežít? Dá se zastavit? Dá se mu předejít? Kolik lidí, démonů a bohů bude muset zaklepat bačkorama, než se to dozvíme? Modří správně tuší, že odpověď na třetí otázku je setsakra hodně. Cesta je trnitá, dlouhá a místy náročná, ale je na ní radost pohledět!
Hned na začátku ale pojďme adresovat tu zřejmě nejpalčivější otázku. Jak se port na PC povedl? Klikou je, že odpověď je jednoduchá. Na jedničku. S mínusem. Nejkontroverznějším rozhodnutím je bez debat fakt, že abyste si GoWR mohli vůbec pustit, musíte si jej propojit s PlayStation network účtem. Zda vám to vadí si musíte promyslet sami. Já PSN účet mám asi sto let, takže mi to bylo úplně šumák. A i kdybych ho neměl, tak mě těch deset minut nezabije. O trochu větší smůlu mají ti, kteří bydlí v zemích, kde PSN není k mání, ale ti si titul nemohli užít ani doteď čili se pro ně nic nemění.
Trochu tak tato situace nabádá ke starému dobrému pirátství, ale to je něco, nad čím by se měli zamýšlet v Sony, jestli jim ušlé zisky vadí nebo ne. A mimochodem, v době psaní tohoto článku už navíc existuje mód, který vám dovolí toto propojení obejít. I přesto se Ragnarok stal terčem zatrpklého review bombingu, jež však vývojářům ze Santa Monicy asi moc vrásek na čele neudělal a už se pohybujeme v pásmu mostly positive.
Důležité totiž je, že to šlape jak má, což bývá kámen úrazů podobných projektů. Optimalizovat hru na PC je násobně složitější než na konzole, asi jako když se snažíte najít pokoj na hotelu po dvou flaškách vodky a halucinogenní seanci, oproti poklidnému návratu domů z nedělní mše. V PC nemusíte volit mezi módem zaměřeným na výkon nebo grafiku, pokud to tedy vaše bedýnka udýchá a vybíráte grafická nastavení či presety low až ultra. Na testovací sestavě (RTX 4070, 32GB RAM, Intel i7 13 Gen) se vše dalo rozběhnout na Ultra detaily, což by tedy nemělo být takové překvapení vzhledem k tomu, že stroj stojí jako 4 standardní PS5 (nebo dvě nově ohlášená PROčka).
Vizuálně je to nekompromisní nářez, o tom žádná. Jen málokterý titul se Ragnaroku dokáže vyrovnat, co se fotorealistického zpracování týče, a pobíhání po zasněženém Midgardu ve vás chtě nechtě vyvolá touhu po půlmetru prašanu před barákem, abyste se mohli brázdit závějemi stejně jako zarostlý plešoun se svým synem po boku. Ostatní říše jsou na tom úplně stejně a je je jedno, jestli jste ve světě trpaslíků, elfů nebo mrtvých, představivost a zručnost výtvarníků je naprosto v topu. Některé lokace jsou temné a bezútěšné, jiné zase barevné až zrak přechází. Vzduchem poletují ptáci a motýli a na kamenech se povalují nějaké variace na gekony a jinou havěť a celý svět působí živěji než kdy předtím.
Lehkou kaňkou může být občasný propad FPS a to i v situacích, kdy se vlastně nic moc hektického nedělo a nejspíš jde o nějakou nedokonalost v enginu, protože stejné to bylo ať jsem měl detaily na ultra nebo medium. Při přechod du některých lokací pak v prvních okamžicích vidíte přerod z lowpoly grafiky na vymazlené textury, ale trvá to asi tak půl sekundy a když si uvědomíme, že tu nejsou žádné loadingy, tak se nad tím dá nonšalantně mávnout rukou. Pár bugů se však do produkční verze přece jen dostalo a čas od času se objevil nějaký menší glitch, kdy mi třeba Atreus stále dokola opakoval stejnou hlášku.
Tenhle náctiletý bůžek je občas na zabití i bez toho, ale opět nic, kvůli čemu byste chtěli hru vypnout, to ani náhodou. Vztah mezi stárnoucím bohem války a jeho hormony nabitým potomkem je něco, co Ragnarok posouvá o příčku výš a přináší nový rozměr pro Kratose i Atrea. Ačkoliv se lehce přikloňuji k názoru Davida Jaffea, že nám potetovaná mašina na smrt lehce vyměkla v porovnání s prvními díly, když se to vytraduje za uvěřitelnými emocemi nabitý příběh, dá se to zvládnout.
Hra jako taková nepřináší žádný zásadní odklon od toho na co jsme zvyklí. Však proč taky opravovat něco, co není rozbité. Stačí to jen trochu osvěžit, přidat nějaké ty mašle tady, tuhle něco nalakovat a vyšperkovat, přidat pár třpytek tadyhle a můžete to rovnou vzít na soutěž DIY vetešníků. V jádru jde stále o hack-and-slash záležitost, která je brutálnější než Nikita a absolutně si nebere žádné servítky. Bestiální Kratos se s nepřáteli nemazlí a cupuje na hadry každého, kdo se mu postaví do cesty. Bojové sekvence se střídají s hádankami a úseky, ve kterých prohledáváte okolí a sbíráte zdroje, schopnosti a nové kusy vybavení, protože to, co jste tak pečlivě sbírali v GoW, se někde poztrácelo.
Naštěstí se setkáme se starými známými trpasličími kováři, tedy na čistotu vysazeneným Sindrim a ohrublým Brokem, což je duo, které funguje na výbornou jak u výhně tak na pódiu v comedy clubu. Ti vám s vylepšováním zbrojí a zbraní rádi pomůžou a ještě přihodí nějakou tu historku k tomu. Kombinace absurdních situací, lekcí mytologické historie, adrenalinových bitek, hlubokých emocí a over-the-top akčních sekvencí, kde pořád něco padá a léta vzduchem stále funguje na výbornou.
Je jedno, jestli zvolíte cestu šmejdění a budete se snažit pročísnout každé zákoutí a najít všechny poklady nebo se do toho vrhnete po hlavě a půjdete přímočaře vpřed, God of War Ragnarok si užijete tak jako tak. Víc to ani nemá smysl rozepisovat, navíc si můžete přečíst předchozí recenzi, důležité je, že Ragnarok je naprosto skvělým zážitkem jak na počítačích (mimochodem funguje i na Steamdecku!) tak na PlayStationu a jestli vás svrbí šedesát dolarků v kapse, není moc lepších investic. Jen málokde totiž dostane tak vrchovatou porci dospělácké zábavy jako tady.
Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti Sony Czech.
