Desková hra Arkham horror patří ke stálicím Lovecraftova herního univerza a její první verze se objevila už roku 1987. Tehdy jsem ji ještě hrát nemohl, a to zejména z důvodu, že se moji rodiče znali teprve dva roky, takže si v té době ještě vykali. Fantasy Flight Games, kteří práva na hru vlastní teď, vydali svou první edici roku 2005. Podstata zůstává stejná, jako tým vyšetřovatelů se společně snažíte zastavit Prastarého před zničením světa. Hra je to kooperativní, pro 1-6 hráčů od 14 let a jedna partie vám zabere od jedné do asi tří hodin.
Hra se dělí do jednotlivých kol, která jsou dále rozložená do fází. Začínají vyšetřovatelé, a to tak, že každý z nich v libovolném pořadí vykoná až dvě různé akce. Ty zahrnují klasické věci jako pohyb a útok či seslání kouzla, kromě toho se můžete soustředit, zahánět zkázu, zkoumat stopy a shromažďovat zdroje či obchodovat s jinými hráči na svém poli. K tomu, abyste se lépe orientovali v tom, kdo už odehrál a kdo ne, máte vyšetřovatelské žetony. Libovolné pořadí vyšetřovatelů je ohromný nápad, který vám hru značně usnadní, nejprve mohou hrát třeba čističi cesty, pokud vám někde v cestě stojí nestvůra, a pak až strážci, kteří se vrhnou na odstranění zbylé zkázy. Po fázi vyšetřovatelů táhnou nepřátelé, kteří hrají podle svých klíčových slov - buď vás pronásledují a snaží se zaútočit, nebo rozsévají zkázu ve svém nejbližším okolí. Některé nepřátele musíte dokonce napadnout z vlastní iniciativy, protože vás docela ignorují. Třetí fáze je Střetnutí, kdy každý, kdo zrovna nezápolí s nepřítelem, vyhodnotí kartu podle políčka, na kterém se zrovna nachází. Střetnutí patří k hlavním způsobům, jak získáváte nové vybavení, spojence, peníze a v případě řádící anomálie můžete odstranit žetony zkázy ze svého sousedství. Poslední a nejhorší je fáze mýtů, ve které každý vyšetřovatel vylosuje dva žetony ze zásoby a vyhodnotí jejich efekt - to je doba, kdy vylézají monstra, šíří se zkáza a vznikají anomálie, ale stejně tak se mohou objevit i stopy. Po této fázi končí herní kolo a začínáte znovu fází vyšetřovatelů.
Mapa se dělí na jednotlivá sousedství propojená ulicemi, mosty nebo stromořadími. Každé sousedství je rozčleněno na tři oblasti. Stopy se vždy objevují v rámci celého sousedství, ale žetony zkázy vždy na konkrétním poli. Symboly na jednotlivých oblastech značí, co zde můžete čekat v rámci fáze střetnutí, což hru činí neuvěřitelně přehlednou a jednoznačnou - pokud víte, co chcete, máte zcela jasně dané, kde to můžete získat. Jako mága vás budou třeba nejvíce zajímat oblasti, kde můžete získat nová kouzla či kuriózní předměty, pak - protože díky střežení máte hromadu žetonů zbytků - místa, kde se za zbytky dají získat peníze nebo spojenci, takže budete tak pendlovat, dokud se nevybavíte dost na to, abyste ve hře zvítězili.
Mapa a komponenty vyšetřovatelů jsou zpracovány výborně, graficky není co vytknout, standard je jasně nastaven z podobných her jako Eldritch horror či Panství hrůzy. Vyšetřovatelé představují žetony zasazené do stojánků a monstra mají karty a nikoli figurky (proto je oproti výše zmíněnému Panství hrůzy cenovka rozdílná o celou tisícovku). Pravidla jsou sepsána srozumitelně a hned po prvním zahrání budete potřebovat maximálně shrnutí na zadní straně. Samozřejmě si po ruce nechte - pro hry od FFG typický oddělený - Přehled pravidel s jmenným rejstříkem pojmů, ale i ten si stačí jednou dvakrát přečíst a zbytek svého života stráví v krabici. Kartičky představují předměty, spojence, kouzla, monstra, novinové články, úkoly, setkání a stavy, naopak pomocí žetonů si udržujete přehled o financích, zdravotním stavu a počtu zbytků. Zbytky jsou asi jediné, které vám z tohoto výčtu nemusí být zcela jasné - jsou to pozůstatky různých rituálů či ostatky poražených magických monster. Můžete je spotřebovat buď ke zmírnění efektů vámi seslaných kouzel nebo za ně na vyznačených místech v sousedství v rámci akce střetnutí získat peníze, předměty nebo další výhody.
Vyzdvihnout se musí textová a tím pádem příběhová stránka hry. Tím, že jste vlastně na úrovni města, které si lehce dokážete představit, je hra velmi imerzivní a díky skvěle napsanému omáčkovému textu vás docela vtáhne do děje. Neúspěch neznamená nutně porážku, scénáře se různě větví, takže mějte na paměti, že dokud se nedostanete k textu "vyšetřovatelé prohráli", nic není ztraceno. Sám jsem byl svědkem mnoha vypjatých situací a jednou dokonce rozhodl až poslední hod, který určil, že jsme Prastarého zahnali.
V krabici jsou čtyři scénáře. To je žalostně málo na to, jak chytlavá hra Arkham horror je. Chcete ji hrát pořád, ale jakmile se jednou dostanete ke šťastnému konci, je vám naprosto jasné, co je k výhře potřeba, a už vás prakticky nemá co překvapit. Kouzel a spojenců bychom taky potřebovali víc, ne jen oholený výcuc z toho, co jsme měli v hrách předchozích. Je jasné, že u tak příběhově (a tím pádem textově) náročné hry nešlo ke každému sousedství udělat 50 karet, ale osm na oblast je přeci jen poněkud málo. Už když jsme hráli první scénář potřetí, některé karty jsme měli v paměti tak, že stačilo přečíst prvních pár slov a bylo jasné, na co se má házet.
Hra se až do pověstné "procházky růžovou zahradou" přenese díky asi šesti kartám, ke kterým pokud se dostanete, neměli byste mít problém ve scénáři zvítězit. Taková brokovnice vám nejen že přidá 5 kostek při útoku, ale každá šestka se počítá jako dva zásahy. Našetřit šest korunek není zas takový problém a pak už cokoliv vyleze, nekompromisně zase v dalším kole zaleze. A pokud se na vaši stranu nakloní samotní bohové a požehnají vám, čeká vás dost jasná cesta k textu
Třetí edice Arkham horror má k dokonalosti blízko. Jako občasná hra by tu stovku měla, ale jestli ji hodláte hrát několikrát do týdne, celkem rychle vám zevšední. Proměnlivost není taková, abyste jeden scénář opakovali pětkrát po sobě, a to ani s různými vyšetřovateli. Obtížnost s počtem hráčů stoupá hlavně kvůli faktu, že každé kolo každý hráč táhne dva žetony mýtů, což je v šesti brutální, protože po každém kole přijde zúčtování, vylezou alespoň dvě potvory a dost pravděpodobně se zjeví anomálie. Ve dvou a třech hráčích máte ještě jakous-takous naději na "odpočinek" kdy si vytáhnete prázdný žeton a stopu a druhý hráč to stejné, v pěti a šesti se takového luxusu nedočkáte, ani kdybyste si hlavy oholili. Tím netvrdím, že je hra nevyvážená nebo enormně těžká, o tom rozhodnou až ikonicky černé kostky. Hra krásně odsýpá, je lehce pochopitelná a skvěle kombinuje elementy frustrace jak známe z ostatních Lovecraftovek s nadějí, že tentokrát to konečně vyjde. Všechny negativní aspekty co do komponent spočívají pouze v tom, že bychom Arkham horroru chtěli víc.
Za poskytnutí hry k recenzi děkujeme Blackfire
