Biomutant je černým koněm letošního videoherního roku. Stojí za ním nové studio Experiment 101 (založeno léta páně 2015) ve Švédsku a jde o jejich prvotinu. Dle dostupných informací na hře pracovala ani ne dvacítka full-time vývojářů a nejde tedy o žádný monstrózní projekt, který spolykal miliony hodin práce. A přesto má všechny předpoklady stát se úspěšným hitem. Je ale nutné podotknout, že část vývojářského týmu je tvořena odpadlíky z Avalanche Studios, autorů Just Cause nebo Mad Max, a to setsakra poznat.
To, že jsem vývoj Biomutant kdovíjak nesledoval je ve výsledku dobře, protože tím alespoň částečně simuluji neznalého zákazníka, kterých bude asi hodně. A to i přesto, že THQ Nordic se v posledních týdnech snažil o slušné mediální promo. Nicméně pro ilustraci, před instalací jsem o hře věděl následující – postapo pohádka se zmutovanými zvířátky ala Usagi Yojimbo šmrncnutá trochou kung-fu. Žánrově by to mělo být RPG s otevřeným světem jako Zelda: Breath of the Wild namixovaná s akčními souboji ala Devil May Cry. Sounds good.
Postokalyptická budoucnost se ve videohrách objevuje častěji, než se mění ministři zdravotnictví v ČR, ale z hlavy si nemůžu vzpomenout ani na jeden případ, kdy bychom měli v hlavní roli namísto lidí zvířátka. A už vůbec ne takhle roztomilá. Názvu navzdory má Biomutant cuteness faktor na hodnotě 11/10. Stačí zahlédnout přiblble se tvářící potvůrky nebo mounty a nejde se alespoň zlehka neusmívat. Hlavním hrdinou je bezejmenný tvoreček, který vzhledově připomíná koktejl z DNA fretky, králíka a asi ještě půl tuctu jiných chlupatých pidižvíků. Mimochodem tvůrci sami rasu nijak nespecifikují a v jednom rozhovoru jen zmiňují, že jim říkají muppet, tedy panák.
Já se přikláním spíš ke králíkovi, ale je pravda, že záleží tom, jakou postavu si na začátku vyrobíte. Můžete si vybrat z několika plemen, ty mají vliv především na vzhled a základní atributy. Hyla je robustní a hodně vydrží, Rex zase vypadá chcípáček, ale je rychlejší atd. Nic nového pod sluncem. Poté je potřeba ještě zvolit si povolání, vybrat barvu srsti, rozhodnout se jaké atributy na začátku naboostit a může se jít na věc.
Tvorba avatara je zábavná, obzvlášť pokud si potrpíte na to, že chcete mít vizáž vypiplanou dle svých představ. Úvodní volby jsou nezvratné, ale nemusíte se bát a příliš si s nimi lámat hlavu. Když v průběhu hraní zjistíte, že vás už nebaví máchat mečem, ale chcete v bojích raději využívat svých mutanských schopností, nic moc vám nebrání. Stačí jen cpát bodíky do jiných vlastností a vybrat si vhodné vybavení.
Jasně, povolání mají několik unikátních skillů, ale nejde o nic zásadního, abyste si museli rvát vlasy, když zjistíte, že kombinace vašeho herního stylu a povolání nejde úplně dohromady. Za to jsem vážně rád, protože můžete hrát tak, jak máte zrovna chuť a nejste nuceni držet se cesty, kterou jste si vybrali před x hodinami, když jste titul poprvé spustili a vyslali jste svého hrdinu na cestu, která změní Nový svět.
Ten totiž umírá. Nejen, že kdysi dávno, dříve, než kdokoliv naživu pamatuje, došlo k událostem, díky nimž veškerá fauna i flora vyhynula nebo zmutovala a civilizace skončila v troskách, ale teď umírá i Strom Života. Jo i tahle gamesa má Strom Života. Čtveřice monstrózních příšer, kolektivně známá jako Worldeaters, se totiž rozhodla, že si dá kořeny nebohého Stromu k obědu a ukončí tak trápení všech bytostí, které ve zničeném světě ještě přežívají.
Na vás je, abyste se rozhodli, zda se je rozhodnete zničit a Strom zachráníte, nebo naopak jejich pohled na věc sdílíte a zdejší svět odsoudíte do záhuby. Svou volbu učiníte, že se na začátku buď připojíte k temnému klanu Jaghni, či světlonošům Myriad, čímž částečně načrtnete svůj osud. Později se můžete připojit i k jiným kmenům, což přináší výhody ve formě možnosti nosit kmenové vybavení. Hadry sice za moc nestojí, ale zbraně jsou fajn, to ne že ne.
Být součástí klanu je důležitou součástí gameplaye, nejen kvůli speciální výbavě a možnosti rozšiřovat ovládané území, ale členství má vliv i na příběh našeho hlavního mutantíka. Ten je zpočátku roninem, tedy bojovníkem bez klanu, rodiny a části vzpomínek. Žene ho touha po pomstě svých tragicky zesnulých rodičů, no zkrátka klasika. Příběh Biomutanta je hráči zprostředkováván vypravěčem, který nejen že komentuje všechno okolní dění, ale přeříkává i veškeré dialogy mezi postavami.
Vcelku originální nápad, ale znáte to. To že je něco unikátní taky hned neznamená, že je dobrý. Zatímco u her jako Bastion tohle funguje na jedničku, v případě Biomutanta už to pokulhává, protože se jedná o mnohonásobně rozsáhlejší titul. Mně osobně to u dialogů začalo brzy vadit, protože ve spojení s tím, že vždy, než vypravěč začne mluvit, je menší prodleva, během níž se přehrává jen mluvící animace, to rozhovory naprosto zbytečně protahuje. A ač má David Shaw Parker příjemný hlas, nevadilo by mi slyšet mluvit i někoho jiného.
Musím přiznat, že po několika prvních hodinách jsem nebyl kdovíjak nadšený. Ty jsou totiž zaměřené právě na příběhovou část hry, se spoustou dialogů a cutscén, jež mě tolik nechytla. Tedy, ne, že bych byl úplně znechucený, ale not great, not terrible, jak by řekl klasik, před tím, než mu pod rukama vybouchne atomová elektrárna. Avšak jakmile se hráč může začít svobodně rozhodovat a vyrazit kam ho srdce táhne, tak začíná ta spravá jízda.
Biomutant je open-world titulem s mapou, jejíž povrchová plocha je činí solidních 64 kilometrů čtverečních (do toho nejsou započítané podzemní prostory), ale v tomto případě se jedná o svět, na který se vážně nedá vynadívat. Designeři popustili uzdu své fantazii a vytvořili dílo tak fotogenické, že i já, kterého podobné věci nechávají běžně chladným, jsem si občas zapnul fotomód, abych si některé scény mohl vyfotit.
Unreal Engine 4, jež Biomutanta pohání, dokáže zázraky a tohle je ukázkový příklad toho, jak toho někdo dokáže využít na maximum. Narazíte rozlehlé pláně, s tou nejzelenější trávou, jakou jsem snad kdy viděl, na ostatky velkých měst, na radioaktivitou zamořené ruiny a na milion dalších věcí. Ono úplně stačí jen tak se potulovat na zádech vašeho oblíbeného mounta, v tom na obzoru spatříte zbytky sloupů elektrického vedení nořících se do zapadajícího sluníčka, a říkáte si, že to je prostě labůžo.
Poflakování bez cíle by nakonec začalo nudit, ale nemějte obavy, svět Biomutanta nabízí celou plejádu aktivit. Ve všech lokacích je co objevovat a vylootovat, side questů je přehršel a sem tam budete muset nějakému nebožákovy zmalovat ciferník. Bojový systém by měl být chloubou celé hry a můžu potvrdil, že je vážně dobrý. Ono dobře zkombinovat a vybalancovat boj zblízka, střelné zbraně a kouzla, to dá zabrat. A v Experiment 101 to zvládli bravurně.
Super je, že svůj styl boje si tu najde opravdu každý, já osobně jsem se vždycky snažil všechno nakombinovat, aby bitky byly co nejméně stereotypní. Primárně jsem po všech nepřátelích střílel z dálky, když se dostali na dosah, trochu jsem jim počechral fasádu bojovým pádlem a čas od času na ně poslal radioaktivní mouchy nebo plivnul jakýsi zelený sajrajt. Možností je opravdu hodně, můžete vyvolávat houby, díky nimž vyskočíte 20 metrů do vzduchu, mít dvě jednoruční bouchačky nebo zbraně na blízko, levitovat…a tak bych mohl psát dál a dál. Navíc, když budete své útoky vhodně kombinovat dostanete se do super wung-fu stavu, kdy se zpomalí čas a vaše zásahy získají na síle nehledě na to jakou zbraň máte v ruce.
Pro fandy kutilství je Biomutant spněným snem. Při vašich toulkách narazíte na enormní množství veteše, která se však často dá využít jako vyměnitelná součástka do zbraní nebo k jejich vylepšení. Aby toho nebylo málo, pokud nechcete jen vylepšovat vaše současné vybavení, můžete si zbastlit nějakou zbraň úplně od začátku. Prostě vezmete násadu od koštěte, přilepíte na ní pilu, na ní přimontujete otvírák na víno a můžete vyrazit na výměnu názorů s ostatními přeživšími.
Jak jsem již zmiňoval, herní svět skýtá obrovské množství obsahu a nemá ani smysl se tu snažit vypsat všechno, co můžete (ale i nemusíte) dělat. Pokud byste jeli jen dle hlavní příběhové linie, měl by titul (dle autorů) vydržet na cca 10 hodin. To ale považuji za nereálné, jelikož jsem se často přistihl, jak odbočuji od svého stanoveného cíle jen proto, že jsem někde v dáli zahlédl opuštěnou usedlost nebo třeba pestrobarevnou příšerku, se kterou bych mohl porovnat síly.
V mém případě jsem byl po deseti hodinách prakticky na začátku a ani za mák mi to nevadilo, protože na nudu nebyl čas. A jestli tohle není měřítkem pro dobrou hru, tak už nevím, co jiného je. Přestože PC není pro Experiment 101 primární platforma, byla počítačová verze hodně dobře odladěna, během recenzování byly nasazeny dva fixy, které opravily problémy s přesností myši, a věřím, že vydání hry nebudou provázet žádné problémy, jako třeba u očekávaného Cyberpunku.
Tenhle výlet do pestrobarevného světa plného bizarních potvůrek, by si neměl nechat ujít nikdo, kdo má rád RPGčka a dynamické souboje a nevadí mu dětinsky laděné zpracování, které je v krásném kontrastu s umírajícím post-apokalyptickým světem. Hraní je neuvěřitelně příjemné, nikdo vás do ničeho nenutí a můžete tak postupovat tempem, které vám vyhovuje. S klidem na duši tak můžu Biomutant doporučit snad úplně všem, včetně casual hráčů, kteří nestojí o velké výzvy a preferují pohodvý zážitek a ubercool vizuály.
