Mají v dnešní době videoherní výstavy nějaký smysl? To je otázka, na kterou těžko dokážeme jednoznačně odpovědět, ale osobně si myslím, že ano, ačkoliv pompézní akce jako byla E3 kolem roku 2000 už jsou za zenitem. V době, kdy lidi tráví celé dny scrollováním nad contentem na instáčku a Tiktoku, je vlastně osvěžující zajít mezi hromadu a vidět něco, co nemůžete mávnutím prstu během vteřiny vyměnit za holky cvičící jógu v legínách. Třeba stánky s připravovanými tituly, merchem a dalšími přidruženými libůstkami. A staráč za 7 liber mezi ně nepočítám.
Gamescom jsme letos nestihli, ale protože jsem se odstěhoval do Londýna, vydali jsme se s Filipem na zdejší event EGX, za kterým stojí kolegové z trochu většího webu Eurogamer. Čtyřdenní akce se odehrává v halách ExCelu, krytého výstaviště ležící jen kousek od centra této kosmopolitní metropole plné smažených ryb, odpadků a všeobecně dobré nálady. Tu jsem musel držet já, protože Filip byl nemocný, nakonec zjistil, že schytal covid a v době kdy píšu tyto řádky jen doufám, že zítra na tom nebudu stejně.
Cena vstupenky je 26 liber na den či 80 na celou dobu, nicméně je potřeba zmínit, že netuším, kdo by tam chodil na víc než jeden den, tedy pokud nejste jako my novináři, protože vyjma přednášek se nic neměnilo a celý areál se dal v klidu obejít za jeden den několikrát. Na každý den byl připraven speciální program a mezi nejzajímavější panely se jednoznačně řadil rozhovor se Samem Lakem z Remedy o Alan Wake 2 a pokec s herci z Baldur’s Gate 3. Na druhý jmenovaný byla taková řada, že jsem se tam nedostal, protože novináři neměli žádná přednostní práva, čili jsem si ho pak musel zpětně pustit na Twitchi. Zamrzí, ale je to tak správně, na VIP treatment čekám, až vymyslím lék na rakovinu a vyřeším hladomor.
Naštěstí je co dělat i mimo panely. Vystavovatelů bylo hodně, především z řad menších či hardcore indie vývojářů a vydavatelů. To je za mě primární plus podobných akcí v moderní době. Jasně, mohli jsme si s předstihem zahrát větší tituly jako Super Mario Bros. Wonder nebo Prince of Persia: The Lost Crown a obojí bylo super, ale největším přínosem byla právě možnost vidět a zkusit něco mimo mainstreamové řeky. Nikdo nečeká, že Nintendo vydá špatného Maria, to by půlka Nintenda musela spáchat sepuku, ale zkusit si zapařit něco, co se ovládá pomocí morzeovky nebo klacku na rozdělávání ohně, to je jiná.
Na Steamu vyjde každoročně kolem deseti tisíc (!!!) titulů a není tedy žádným překvapením, že v téhle záplavě se často ztratí opravdové klenoty, jež by vás jinak bavily desítky hodin. Sám mám na wishlistu, ať už reálném nebo imaginárním, víc her, než jsem schopný spotřebovat do konce života svých prapravnoučat. A můj redakční email je plný zpráv od autorů a distributorů nabízející svá dílka k recenzi.
Takže zatímco drtivá většina ostatních účastníků zájezdu čekala na Maria, Call of Duty nebo Personu 3, já jsem se věnoval menším hříčkám a zkoumal, na co zajímavého narazím. Mezi ty, co mě zaujaly nejvíce bych vypíchl The Precinct, simulátor života policajtova, RPG Hermit and Pig a českou záležitost The Silence of The Siren od Oxymoron Games inspirovanou nesmrtelnou klasikou Heroes of Might and Magic III. Všechny zmíněné hry mají ještě nějaký ten pátek vývoje před sebou, ale minimálně posledně zmíněnou si jednoznačně zahrajeme a podpoříme lokální vývoj.
Když člověka nebavilo sedět připravovaných produktů, mohl se vydat do retro zóny, kde měli věci jako Super Ghouls 'n Ghosts, Golden Axe nebo GoldenEye 007 pro čtyři, u kterých jsme jako mladí proseděli desítky hodin, ale i Counter Strike 1.6 nebo Star Wars: Jedi Academy, díky čemuž jsme si začal ve svých 34 letech opravdu připadat jako dědek. Ale bylo super vidět děcka, jak to paří, to ne že ne, úplně jsem si vzpomněl na své mládí a LAN párty v hernách nebo u kamarádů. Jen si člověk nemusí nosit switch a CRT monitor přes půlku sídliště a bát se, že ho okradou příslušníci romské menšiny.
Na své si mohli přijít i milovníci karetních a stolních RPG a posedět na Magicy a dalšími karetkami nebo si dokonce vyzkoušet life like verzi D&D, což mě osobně přišlo super cool, jelikož jste mohli dostat i fešný fantasy obleček a umělou výzbroj. Anebo se jen koukat na okolní cosplayery či si jít koupit nějakou tu libůstku na doma z merchandise stánků. Zkrátka a dobře - taková normální výstava. Já osobně jsem si EGX užil, rozhodně bylo co vidět a vyzkoušet a nebyl jsem jistojistě sám, protože lidí okolo bylo víc, než jsem čekal a nikdo nevypadal, že se nudí. Na druhou stranu velkou část účastníků tvořili školní výlety a co si budeme povídat, být ještě školou povinný, byl bych radši kdekoliv jinde, než sedět v lavici, žejo. Pokavaď jsme vás navnadili a budete chtít příští rok vyrazit, připravte si ještě doplňkový plán v Londýně, protože na víc než den, maximálně dva to není. Což není špatně, jen je to potřeba říct. A taky ona by byla škoda letět do Anglie a vidět jen výstaviště, takže v rámci výletu ideální součást vašeho příštího itineráře.
